Stopy
21. ledna 2012 v 15:33 | Anikiss
|
Básně z jiných blogů
Bojím se jít deštěm.
Bojím se jít sama
zase znova
opuštěným městem,
kde pořád jsou
moje zavátý stopy.
Mráz a sníh
slunce žár
kvůli mně
a snad kvůli tobě
kvůli polibkům pár,
zakryly stopy,
ale ne tak docela.
Pořád tam zůstala
moje obtisklá bota
číslo 40.
Stejným městem
ve stejném dešti
tak,
jako před časem,
kdy ruka ruce
pěst v pěsti,
jsme procházeli
špinavými uličkami.
Sami a přitom spolu
klesali jsme hloubš dolů..
Teď,
když sama kráčím
v opuštěném městě,
cítím své stopy.
Pořád a ještě.
Škoda jen,
že ty tvoje
sníh už navždy zavanul...
Řekni mi
21. ledna 2012 v 15:32 | Anikiss
|
Básně z jiných blogů
Řekni mi,
co znamenají
tvoje slova?
Kousek po kousku,
bez začátků
a bez konců.
To černý světlo
na dně studny,
co skrývá tvoji tvář?
Pravdivost tvých slov,
i když jsi němý lhář?
Řekni mi,
co znamenají
tvá prázdná tichá slova...?
Papírový vlaštovky
25. prosince 2011 v 11:55 | Anikiss
|
Básně z jiných blogů
Pamatuješ
na ten západ slunce,
kdy nad mořem
přeletělo
hejno papírových vlaštovek?
Seděli jsme tam
v jedné z nich
spolu
a z našich očí
se kutálely
popelavé slzy.
A když se konečně
blížila pevnina,
propitý papír
se začal
zprvu zlehka
a pomalu
snášet spolu s námi
na vodní hladinu.
A pak?
Pak jsme
trochu nečekaně,
ale bezstarostně
umřeli.
Že sis to nepřál?
...
Trochu pozdě,
nemyslíš?
Stín
9. prosince 2011 v 20:29 | Anikiss
|
Básně z jiných blogů
Kam zmizel
ten kousek
poslední
a jediné
naděje,
že někde u světla
snad
na mě čekáš?
(a třeba už taky ne)
Jedinou pravdu
nezměníš.
Bez tebe
jsem totiž jak
ryba bez vody.
Jak kousek ničeho
nikde.
A ještě samotná.
Snad bych si měla
obout svý
toulavý boty
a začít hledat
ve tmě znovu
tebe,
svůj ztracený stín...
Siluety
30. listopadu 2011 v 20:17 | Anikiss
|
Básně z jiných blogů
Na lavičce v parku
seděly dvě siluety
a jejich oči
plné beznaděje
jen těkaly do prázdna.
Mlčely,
protože v takových chvílích
je to slušností.
Ba dokonce
nutností.
Chtěla jsem za nimi přijít
a taky jen tak pro nic
mlčet,
ale nevěděla jsem,
jak by na mě zareagovaly
ony stíny
věčně opuštěných lásek...
A prej že vymyslet název je to poslední
13. listopadu 2011 v 21:17 | Anikiss
|
Básně z jiných blogů
Pod svíčkou tisíce světlušek
a za obzorem
Dlouhá cesta
pro nevidomého
hory a slunečnicové moře
Nad smutnou krajinou
rozpínáš křídla
tak raněná touhou létat
a ty pláčeš
že se bojíš
že nevidíš do minulosti
že neznáš lásku tu první a poslední
A dole peklo bez úniku
čekají na tebe
Protože někdo tu hru prohrát musel
...
Točitý schody
6. října 2011 v 22:41 | Anikiss
|
Básně z jiných blogů
Volám tvé jméno,
ale zpět se mi vrací
jen ozvěna
vykřičených lásek.
Proč mi jen
dochází slova,
když přes tlukot
svýho srdce
nerozumím tvým
nadějím?
Asi bych měla utéct
bez rozloučení
a až budu stát
před vchodem
na nekonečně dlouhý
točitý schody,
možná si na mě vzpomeneš.
Ale pak se ti
stejně ztratím
v labyrintu
tvýho života.
Navěky.
... to píšou ti slavní básníci
24. září 2011 v 17:33 | Anikiss
|
Básně z jiných blogů
Možná,
že to jsi ty,
kdo mi krade sny i noční můry,
když mi za pět dvanáct
otevíráš oči.
Usměješ se,
pohladíš mě po vlasech,
ale pak se ztrácíš
a já lituju toho,
že jsi jen další
z mých beznadějných
platonických lásek.
Podložit papír na báseň sešitem dějepisu, kde se skrývá 17 stránek, které jsou třeba umět na následující den
18. září 2011 v 15:40 | Anikiss
|
Básně z jiných blogů
Copak ty nevidíš
tu propast okolo...?
***
Není třeba stále vzpomínat
na nejtajnější první lásky
co skončily kdoví proč
zakopané v hrobech minulosti
a jejich Spasitel se nenašel.
A co máma
když byla smutná
ze všech lumpáren cos provedl
rozbitá okna odřená kolena
I na to jsi zapomněl?
Jsi pořád dítě Šimone
přiznej že nosíš po kapsách
prak bouchací kuličky tabák
a kamínek ve tvaru srdce
který ti věnovala před mnoha a mnoha lety.
Slibovali že přijdou
a já slyším jak tě volají
- Vzdej se stejně neutečeš
protože on na tebe čeká
on si tě najde
on na tebe nezapomněl
on se ti vysměje do očí ve chvíli kdy ti bude nejhůř.
Šimone
setři si slzy z očí
přece nechceš aby tě takhle viděli
až přijdou a odvedou tě
a já vím že nechceš.
Nejde to jinak věř mi
už není žádná máma
lásky ani Spasitel
Nikdo si nevzpomene
až budeš ležet v zákopu schovaný před kulkami
co létají těsně nad hlavou.
Velitel zavolá
-Pal!
Vyběhneš proti nim
a jedna zbloudilá střela si přece jen najde tvé srdce...
Na modré uniformě rudá skvrna
kamínek rozetnutý na dvě poloviny vypadne z náprsní kapsy.
Schoulíš se na studenou zem
louka plná kopretin tě uspí
ale ještě přijde On
skloní se nad tebe a začne se hořce smát tak jak slíbil.
Až ti bude nejhůř vzpomínáš?
...
Poslední západ slunce
cigaretový kouř zvadlá kytka
půlka srdce v dlani kapky deště
promiň
dveře se zavírají...
Šimone neplač
nevzdávej se
vždyť ještě nenastal Ten čas
a fronta odtáhla na sever
nikdo ti neublíží
musíš jen vsát
vstát a žít...
...
Šimone
kdoví proč byl tvůj život
jen samá slza?
Copak tys neviděl
tu propast okolo...?
Sem trochu obyvatel, trochu emigrant
6. září 2011 v 11:18 | Anikiss
|
Básně z jiných blogů
***
Nevadí ti,
Že se ztrácíme
jako kruhy ve vodě?
…
Nemáme času nazbyt
Začíná bouřka
a její blesky
jsou neúprosné.
Čekaly na tebe.
Asi s' neměl nic slibovat,
protože
prší.
A kdyby ses mne tehdy zeptal,
ne.
Nevěřila bych,
že i oni umí plakat.
Snad se koukají na nás všechny,
ale pláčou.
Nevíš proč?
Já taky ne.
Třeba přestávají věřit v nás
stejně tak
jako my v ně.
Možná proto jsou jejich slzy tak studené.
Tiše.
Prší andělské slzy.
Prosím tě,
teď neplač…
Zde hledá