Memento
Čtvrtek v 20:22 | Anikis
|
Básně z jiných blogů
Káva
zhořkla.
Ticho léčí?
Ne.
Ticho zabíjí.
Bez tebe
je smutno
a
všechno krásné
pomíjí.
Když člověk kouká místo do počítače v IVT ven z okna
Čtvrtek v 20:18 | Anikiss
|
Básně z jiných blogů
Prší.
Štěstí?
Kousky žalu?
Pršíš ty.
Mně do oken.
Minuta,
dvě.
Tiká čas.
Hluché ticho.
Poločas.
Tasím kartu.
Červenou.
Co znamená?
Vyloučení.
Zmiz.
A žádné rozloučení.
Hvizd.
A druhý poločas...
Nejsem zamilovaná
Čtvrtek v 20:18 | Anikiss
|
Básně z jiných blogů
Ztrácím se
ve tvých očích.
Bloudím a hledám
tebe.
Proč se trápit
pro kytku zvadlých kopretin?
Mé srdce,
do něhož jsi vstoupil
a přehraboval se v něm,
jak krysa v odpadcích,
jsi nechal otevřené.
A přitom jsi sám odešel.
Ztrácím se
ve tvé mysli
a nevím,
proč se den ze dne měníš.
Zanecháš jizvu
a zmizíš.
Trápím se
pro tvoje krásné oči
a snažím se zapomenout
na tebe...
Z Oslavky, pětiminutová
3. května 2012 v 10:53 | Anikiss
|
Básně z jiných blogů
Čekám,
až jeleni shodí parohy.
Až zapálíme oheň
a jiskry se propletou
v našich vlasech.
Až jeden řekne:
DOST!
A vše se vráti zpátky
na zem.
S hlavou v oblacích
se špatně dýchá,
mluví,
zpívá,
pláče,
doufá...
tak zavolej mě k sobě
a buď se mnou.
Čekám na tebe
a oheň přitom zhasíná.
Jiskry naděje taky.
Zbyl jen uhel a dým.
A ty.
Deník
26. dubna 2012 v 19:36 | Anikiss
|
Básně z jiných blogů
Proč si stěžovat,
když není na co.
Nebo je?
Kdoví.
Hodila jsem deník do moře.
Vlny si ho vzaly.
Rozpily řádky minulosti
a spláchly pár posledních rozloučení.
Stojím na břehu
a čekám,
až mi deník zmizí z očí.
Dávám mu poslední sbohem
a odcházím.
Beru nůžky.
Stříhám dráty elektrického vedení
a nechávám celý svět
usnout.
Zatím nám všem
kopu hroby.
Sama si do jednoho lehám.
A zatímco se svět probouzí,
já usínám.
V díře...
...
Jde kolem moře.
Na zemi najde deník,
co voda vyplavila na břeh.
-Čí to tak může být?
-Moje,řeknu.
-Vracím.
-Nech si to.
-Proč?
-Jen tak, stejně z toho nejde nic přečíst..
Odcházím...
...
Otevře deník,
vidí písmena.
Krásně čitelná.
Může si teď číst v minulosti
jednoho člověka.
Má pocit, jako by to znal.
Jako by to zažil.
Píše se o něm.
Ví to jistě.
Kdo to psal?
Ta dívka?
Kdo vlastně byla?
Osud?
Asi bych se měla začít krotit
23. dubna 2012 v 21:32 | Anikiss
|
Básně z jiných blogů
Býval hodnej na první dojem.
Pár vět znal nazpaměť,
co říkal každý.
Uměl mít rád
na chvíli
a jen tak na oko,
jakoby nic.
Nevázal se.
Jen žil.
Drugs, sex & rock n' roll.
Životní motto
jednoho blázna.
Taky mě dostal
na pár neupřímnejch úsměvů.
Jak se objevil,
tak zmizel.
Bála jsem se o něj.
Teď vím, že zbytečně.
Šla jsem za ním
do nemocnice,
protože si to přál.
Chtěl se rozloučit.
Umíral.
Na předávkování?
Podíval se na mě a řekl
Promiň, vole.
A umřel.
Utopená
8. dubna 2012 v 9:09 | Anakiss
|
Básně z jiných blogů
Vlasy - ještě trochu mokré -
voní chlórem.
Jedeme po D jedničce,
snažíme si nevšímat pravidelného
tu dum tu dum.
Vstříc novým
(a snad i lepším)
zítřkům.
Ale já pořád myslím na včerejšky.
Proč?
Protože musím?
Ne.
Protože chci.
Doufat v něco=nesmysl.
Totální odloučení od tebe.
Proč?
Protože chci?
Ne.
Protože musím.
Když já pro ni fakt nemůžu vymyslet název
27. března 2012 v 20:46 | Anikiss
|
Básně z jiných blogů
Nežvejkej!
A stůj rovně.
Zakasej si to tričko
a chyť se mě za ruku.
Je červená.
Musíme počkat.
Necukej se!
Podívej se na tu holčičku támhle.
Cože?
Rozmazlená?
To ne.
Je akorát šikovná.
Drží se pěkně maminky za ruku.
Usmívá se.
Nešklebí se jako ty.
Tak.
Je zelená.
Můžeme jít.
...
Chyť se mě za ruku.
Neboj se.
Jsem tu s tebou.
Neplač.
Já se o sebe postarám.
Naučila jsi mě to.
Cože?
Vidíš světlo?
Tam v dálce, ve tmě?
Asi bys měla jít.
Ale já nechci, abys šla.
Neopouštěj mě,
mami...
Kdo je proti uplakaným básním
27. března 2012 v 20:46 | Anika
|
Básně z jiných blogů
Zlomený srdce.
A pár slz k tomu.
Bolí to, ty však necítíš
a nevíš, jaký to je.
Vzpomínky leží
potrhané v duši
a nejdou odstranit
z mýho života,
stejně tak,
jak nemůžu odstranit tebe.
Zklamán
kousek po kousku
tvoří mozaiku
nesmyslnýho zoufalství
a bije do očí.
Těžko však doufat
v tvůj návrat.
Proč se snažit.
Co bylo, bylo.
A život jde dál.
Se mnou,
ale bez tebe.
Padla jsem.
Bez boje?
Kdoví?...
Ale padla jsem.
To tys mě střelil
otráveným šípem
a nechal bezvládně ležet
na bojišti,
na minovým poli.
Pak jsi odešel,
neznámo kam.
Teď nade mnou krouží
hejno krkavců
a já se ptám..
proč jsi to udělal?
A proč tě i přes
tohle všechno
nedokážu nenávidět?
Srdeční záležitost
25. března 2012 v 23:31 | Anikiss
|
Básně z jiných blogů
Ještě tam byl.
Ten flek na zdi,
kam jsem namalovala
srdce.
Snažila jsem se ho smazat,
když jsi odešel.
Ale zůstal
tam
na mé stěně
napořád.
A stále tu byl
ten flek
na srdci,
kam jsem namalovala
tebe.
Zde hledá