Exedra znamená místnost. V této místnosti najdete obrázky, vtipné texty, zajímavé básně nebo recenze o knihách či filmech.

Únor 2009

Ze slov utkal jsem

23. února 2009 v 19:34 | A.J.Jánská |  Zelené peří

Ze slov utkal jsem voňavou růži
Opojení očí z její krásy
V bolesti jen cítíš její trny

Ze slov utkal jsem bílou lilii
Přeludem nevinné panny
Opadané okvětní lístky z oltáře lásky

Ze slov utkal jsem skromnou fialku
Sametové moudrosti ukryta zraku v lesním tichu
Ze slov utkal jsem slunečnici
jež otáčí k slunci svou zářivou hlavu
Ústy pak vychutnal dar semen

Ze slov utkal jsem květy máku
Letmým dotekem klesly do prachu
Z nezralé makovice zelené rány prýští
Obludné opium narkomanů

Ze slov utkal jsem moudrost chrp
Svítí žitné lány, kdy žena do ruky chytne srp
A podťaté klásky nevydají již ani hlásky

Ze slov jsem utkal pestrou kytici
Žít v míru bych si přál
Se všemi lidmi ve vesmíru


Barevná paleta

23. února 2009 v 19:31 | A.J.Jánská |  Zelené peří

Žlutá je barva slunce
Modrá je barva vody
Žlutomodré chvění nad lány bere ti dech
Kdy příroda se opět probouzí

Hnědá je barva země
Zelená je pro trávu a stromy
Žlutozeleně se leskne hladina rybníka
A květy blatouchů svítí jako slunce

Čaruji barvy těm kdo chtějí jako ptáci
Či Ikaros vzlétnout
A dotknout se hvězd nebe i při tmavém soumraku

Šedá je barva stínů
Černá je barva smrti
Však bolest na konci světa je bílá

Souhrnem spektra
Červená ta zářivá a plná krve tepajícího srdce
a lásky
Žlutooranžová jak červencové lány
Či žlutě se lesknoucí květy hořčice

Superfórky

23. února 2009 v 19:17 | neznámý |  Došlo mi v e-mailu... vtípky, hříčky, zajímavé texty

Miláčku, ty jsi úžasný milenec - jsme spolu jen dva týdny a já jsem už ve třetím měsíci!

Přišla mladá dívka domů a povídala matce: "V zelenině mají takhle silné okurky!" a ukázala 8 cm, "a takhle dlouhé!" a ukázala asi 30 cm. Dívala se na to hluchá babička a povídala: "Jenom aby si tě holka taky vzal!"

"Paní, řekněte svému synovi, ať mě nenapodobuje." "Martine, přestaň ze sebe dělat debila!"

Sedí muž u stolu v kuchyni a čte noviny. Vejde jeho žena a říká:Neměl bys číst potmě, zkazíš si oči!" Muž odsekne: "Když už mám zkaženej celej život, tak ty oči oželím..."

"Ten sex už není, co to bývalo. Dříve jsem za noc zvládl 8, 10 i 12 čísel.Dnes mě už při druhém čísle začne bolet ruka..."

Před porodnicí volá manžel na manželku: "Už se to narodilo?" "Ano, kluk, 52 cm a má 3 kila." "A komu je podobný?" "... ále, toho neznáš!"

Jaké je největší překvapení pro muže po 40? Když čeká druhou mízu a zatím přijde první infarkt.

V sedmnácti letech se děvčatům začíná měnit hlas... z NE na ANO...

Letadlo rolovalo na startovací dráhu, najednou se zastavilo a vrátilo se zpátky. Po hodinovém čekání znovu odstartovalo. Znepokojený cestující se zeptal letušky, co se stalo. Letuška na to odpoví: Pilotovi se nějak nelíbil zvuk motoru a trvalo nám skoro hodinu, než jsme sehnali pilota, kterému by to nevadilo...

Policie nedávno zatkla podvodníka prodávajícího pilulky, které měly zajistit zákazníkům věčné mládí. Při prohlídce trestního rejstříku vyšlo najevo, že se jedná o recidivistu, který již byl za tentýž přestupek trestán v letech 1794,1856 a 1928.

Ty jsi opravdu jiná než ostatní děvčata! A jaká jsou ostatní děvčata? Pěkná.

Tchyně poprosila zetě, aby ji doprovodil k lékaři. Doktor ji prohlédne a zeť se ptá: Je nějaká naděje, pane doktore?! Bohužel, je to jen chřipka...

Máš chuť vyzkoušet sex ve třech? Tak upaluj domů!

Přijde zákazník do baru a poručí si: 3x vodku a jedno deci sody. Barman ho obslouží, chlapík vypije sodu a ty tři půldecáky všechny naleje doté decové sklenice. Barman s údivem povídá: Jeeej, vy jste kouzelník? Zákazníkvytahuje průkaz: Ne, Česká obchodní inspekce...

Vy ale máte krásné zuby, slečno! Ty jsem zdědila po mamince. Neříkejte, ale sedí vám výborně!

Můj manžel má maturitu a pořád si plete mě, mně a mne... Jo, to můj manžel má dokonce vysokou... a plete si mě se servírkou z Berouna...

Obchodní cestující odletěl na služební cestu do Miami. Jelikož se mu tam velice líbilo, tak jakmile vyřídil pracovní povinnosti, vzal si týden dovolené a rozhodl se tam zůstat. A jelikož tam nechtěl být sám, tak poslal fax svému příteli ze studií: Vezmi sebou moji manželku a svou milenku a přileť za mnou nejbližším letadlem, ať si užijeme týden zábavy. Jeho přítel okamžitě odepsal: Já a tvoje žena přiletíme dneska v 11:30. Jak dlouho už o nás dvou víš?

Nosí-li žena snubní prsten, znamená to, že je vdaná. Nosí-li žena obyčejný prsten, nic to neznamená. Nosí-li žena snubní i obyčejný prsten, je vdaná, ale to nic neznamená.

Potkají se dva kamarádi a jeden povídá: Tak si představ, byl jsem o víkendu na svatbě za svědka. No a na oslavě jsem si šel zatancovat s nevěstou. Vtom ti přiběhne ženich a nakopne ji vší silou mezi nohy. Ten druhý nechápavě: Nekecej, a co se jí stalo? Jí nic, ale mně zlomil dva prsty!!

Jak se pozná ideální manžel? Najde milence u ženy v posteli a řekne: Klidně pokračujte, já jdu zatím uvařit kávu. A jak se pozná ideální milenec? Když i po tom dokáže pokračovat!

Cikáni rozmlouvají na náměstí: "Dežo, běž sa opýtať tej paní, koľko je hodín. A nezapomeň na kabelku!"

Odchází chlap z nočního klubu a holka na něj volá z okna: Máš vůbec potvrzení, že nemáš AIDS? Mám! Tak ho zahoď!

Místo antikoncepčních tabletek jsem brala omylem několik let antidepresiva. Teď mám 9 dětí a je mi to úplně jedno.

- Haló, policie? Jel jsem autem a srazil jsem dvě slepice. - No, tak je položte na krajnici. Ať je další auta nerozmažou po vozovce. - No, rozumím. A co mám udělat s jejich motorkou?

Zvířátka jela na dovolenou a chovala se jako lidé: Lišák jel s milenkou... Osel jel s manželkou... Vůl s celou rodinou... Kanec jel sám a čekal, která svině se k němu přidá...

Ve tři v noci zazvoní profesorovi telefon, ozve se tichý hlas: - Probudil jsem tě? - Hmmm... ano... - Tak to je dobře, protože já se ještě učím ty hajzle!!!

Stojí policajti na přechodu a koukaj na stopujícího cikána. Najednou ze zatáčky vyjede kamion a cikána přejede. Koukne se zpět a na cikána couvne. To udělá ještě 2x a poté odjede. Policajti na to koukaj, kroutí hlavama a potom jeden řekne: - Tak to byla brutální sebevražda, co?

Udýchaný mladý pošťák přijde s důchodem k dědkovi a řiká: - Dědku! Už mě nebaví chodit každý měsíc za vámi na samotu 18 km od vesnice. Dědek na to: - Moc mě neser! Nebo si objednám denní tisk!

Přijde chlapík do obchodu a řekne prodavačce: - Chci metr mléka. Prodavačka aniž by dala něco najevo vezme metr, položí ho na pult a vylije podle něj mléko. Chlapík se na ni chvíli dívá a nakonec prohlásí: - Mě nenasereš - zabalit!

Matematickej... Přijde učitel do třídy a řekne: - Tak děti tato místnost má 15m2, sluníčko sem svítí pod úhlem 20 stupňů, kolik mi je let? Udivené děti otevřou pusu dokořán a neví. Přihlásí se Pepíček a řekne: - 48 let Na to učitel řekne: - Jak jsi na to přišel Pepíčku? Pepíček odpoví: - Já mám doma bratrance, kterému je 24 let a táta říká ze je napůl debil...

Zkouší si děda v obchodě nové boty a když si je nazouvá nejvehementněji, uprdne se. - Omlouvám se, skutečně je mi to trapné. - To nic dědo, až vám řeknu, kolik stojí, tak se poserete.

Policajt zastavil auto. - Pane řidiči, nesvítí vám heligon. To bude za 500,- - Snad halogen, ne? - Á tak, pán je ještě suterén...

Moudra střední generace

23. února 2009 v 19:11 | neznámý |  Došlo mi v e-mailu... vtípky, hříčky, zajímavé texty

Láska na první pohled? Zní to sice romanticky, ale to se pouze setkají dva nadržení a nepříliš vybíraví lidé.

Sexuální soulad po čtyřicítce? To bolí hlava nejen ji, ale i mě...

Moji manželku jsem si vzal proto, že protiklady se přitahují. Ona byla těhotná a já ne...

Včera mě potkalo štěstí! Přišlo se se mnou rozloučit...

Na Valentýna jsem zažil nezapomenutelný erotický večer! Ona byla v průsvitných kalhotkách, nahoře bez, na nádherné široké posteli... a já jsem byl v teplákách a bačkorech s dalekohledem v domě naproti

Já nejsem pedofil! Já jsem pouze nedočkavý…

Skutečná deprese je stav, kdy se už i při skupinovém sexu stále cítíš poněkud osamělý...

Žena mě podvádí a velmi mě to trápí. Stále mi totiž nerostou parohy! Bože, co když mám málo vápníku...?!

Kdyby lidé nebyli tak závistiví, zlí a lakomí, tak by jedna ženská stačila pro celou vesnici...

Vždy, když mě posere holub, děkuji Bohu, že nedal křídla i krávě...

Léty muž získává jednu téměř mysteriózní schopnost - dokáže ukojit svůj sexuální hlad obyčejným jídlem...

Jestliže prochází láska opravdu žaludkem, tak kde, proboha, teda potom končí?

Potřeboval bych snížit svou potenci! Sexu mám stále plnou hlavu,ale chtěl bych to posunout níže...

Na stará kolena se začínám podobat dveřím - když jsem namazaný, tak si nevrznu...

K čertu, i s tímhle středním věkem! Důchod mi nedají, protože jsem příliš mladý a ženy mi nedají, protože jsem příliš starý...

Peníze přicházejí a odcházejí... a odcházejí... a odcházejí... a odcházejí...

Kdysi, když mě manželka pohladila po vlasech, postavil se mi pták. Dneska, když mi pohladí ptáka, postaví se mi vlasy...

Pláčeš?

22. února 2009 v 16:03 | Kateřina Komorádová |  Zelené peří

Pláčeš?
Tak řekni, co cítíš!
Prázdno, ticho a těžko na prsou.
A to je všechno?
Co takhle starost, bezmoc,
touhu otevřít okno,
roztáhnout křídla, co jsem pro tebe nakreslil,
vzlétnout a dosednout na dlaň,
která je od včerejší půlnoci natažená
a připravena pro tebe

Čekáš?
Tak řekni na co!
Na ranní slunce, až se vykoupe v hořkým čaji,
Na dobrej pocit, kterej zabije trapný otázky,
Čekám,
až se probudíš do mokrýho večera
a přineseš sebou jarní fialky

Světy v nás se zatřásly
a na zem dopadly zmačkaný karty

Domek vzal čert


Slíbils mi blues

22. února 2009 v 16:01 | Kateřina Komorádová |  Zelené peří

Slíbils mi blues
na Národní třídě v podloubí
Prej pro holku co je bláznivá stejně jako já
A já ti věřila

Denně jsem rvala listy z kalendáře
Škrtala každou pošlou hodinu
A snad si i přála zapomenout na stíny
co v noci padaly
do tváře tomu koho ráno budil vřískot múz
taky proto
žes mi slíbil bláznivý blues


Dum spiro spero

22. února 2009 v 15:58 | Kateřina Komorádová |  Zelené peří

Do dlaní chytám rosu letních večerů
co tekla hvězdám po tváři
na co asi myslíš,
když v noci slepě zazáří stříbro našich vzpomínek
na hladině Vltavy
na které se tiše odráží jen stín společných dnů

Myslet v tuhle chvíli by byl hřích
dum spiro spero
Na vlasech ti taje jarní sníh
když vcházíš do mých snů
a stejně jako já toužíc po pláči dávno zašlých nocí

Dokud dýchám doufám

A tak věřím v déšť co tiše padá z nebe
věřím v sebe
když se zrána sypou střepy
věřím v osud,
co snad není k lásce slepý
a věřím v dlaň
co zahřívá mou duši
ve které jen tuší rozechvělost jara
za kterou ti šeptám:
jsem to pořád já, tvoje malá


Jak dosáhnout vnitřního míru... a další

22. února 2009 v 15:52 | neznámý |  Došlo mi v e-mailu... vtípky, hříčky, zajímavé texty

Jak dosáhnout vnitřního míru:
Poslechla jsem jednoduchou radu, kterou jsem našla v jednom časopise a konečně jsem našla klid v duši.
Stálo v něm: "Způsob, jak dosáhnout vnitřního míru, spočívá v tom, že dokončíte úplně všechno, co jste začali...."
Tak jsem se doma rozhlédla okolo sebe po všem, co jsem začala a v půlce nechala.
A pak jsem dopila láhev červeného, potom jsem dorazila Baileys, Martini, vodku, rum, fernet, sáček chipsů a krabici čokolády.
Nedovedete si ani představit, jak je mi teď fajn.
Pošli toto poselství všem, kteří touží po míru v duši!












Novomanželé
On: Drahá, já tě musím varovat - mám 3 zásadní věci, které nejde nějak měnit:
1) V úterý mám fotbal, ať se děje co se děje, já mám FOTBAL!
2) Ve čtvrtek chodím hrát mariáš. I kdyby třeba tchyně měla narozeniny, já mám MARIÁŠ
3) V neděli chodím na ryby. Zima nebo ne, třeba prší... Je to jedno! Jdu na RYBY!
Máš k tomu co říct?
Ona:
Ne, mně to nevadí... Já mám jen jednu zásadu...
On: Jakou?
Ona: Já každý večer od 9 hodin musím mít sex. A je úplně jedno, jestli je manžel doma, nebo ne - já mám SEX!


Jestliže je některá z vás skleslá, vzpomeňte si, že:

- jsme krásné pohlaví
- nepotřebujeme nosit kravaty...
- sedět se zkříženýma nohama nebolí...
- jestliže se rozhodneme dělat práci, která je jinak výhradně mužská,jsme průkopnicemi...
- jestliže se muž rozhodne dělat práci, která je jinak výhradně ženská,je gay.
- naše inteligence je srovnatelná s inteligencí jakéhokoliv muže a náš vzhled je lepší
- jestliže někoho zabijeme a řekneme, že to bylo v době tzv.menstruačního syndromu, mnohdy se dočkáme zmírnění trestu
- náš mozek má stejnou kapacitu jako ten mužský, přestože máme o 6 biliónů neuronů méně ... naše neurony jsou tedy výkonnější
- jsme schopny věnovat pozornost více věcem zároveň
- vždy víme, kde máme ponožky
- manželka prezidenta je nazývána 'první dáma' ... manžel prezidentky je nula v pozadí
- pokud se vdáme za následníka trůnu, budeme královny ... jestliže si muž vezme následnici trůnu, stane se jen manželem královny
- jestliže jsme podváděny, jsme obětmi ... pokud my podvádíme, oni jsou paroháči
- my se rozhodujeme, kolik dětí mít
- cítíme, když se v nás dítě pohybuje
- vždy víme, že se jedná o naše dítě
- máme mateřskou dovolenou
- gynekologická prohlídka je příjemnější než vyšetření prostaty
- jsme monogamní ... přestože je potřebné vyzkoušet několik mužů, dokud nenalezneme toho, který stojí za to
- vždy jsme přítomny narození našich dětí
- jsme ozdobami svateb
- každý někdy slyšel o inspirující 'múze'
- žijeme déle
- jsme odolnější vůči bolesti a infekcím
- máme méně srdečních problémů
- méně se potíme
- máme přednost při nástupu do záchranného člunu
- jsme citlivější
- ženy, které žijí samy, jedí zdravěji
- máme mezinárodní den

TEDY JSME OKOUZLUJÍCÍ!


To nemá chybu! ... a další texty

22. února 2009 v 15:39 | neznámý |  Došlo mi v e-mailu... vtípky, hříčky, zajímavé texty
TO NEMÁ CHYBU!!!

Manželský pár z Minneapolis se rozhodl odletět na Floridu, aby se vyhnul obzvlášť studené zimě doma. Manželka potřebovala v zaměstnání dokončit ještě nějaký úkol, a tak se rozhodli, že manžel poletí ve středu a jeho žena jej bude následovat až příští den.
Manžel po příletu do Miami v hotelu zjistil, že má ve svém apartmá k dispozici i počítač s internetovým připojením. Rozhodl se tedy poslat manželce e-mail. Při psaní adresy ale vynechal jedno písmenko, chybu nepostřehl a e-mail tak odeslal na špatnou adresu.
Mezitím, kdesi v Houstonu, se vracela jedna žena z pohřbu zesnulého manžela. Její choť byl po mnoho let významný činitel a tudíž přišlo velké množství kondolencí včetně i e-mailem. Vdova se rozhodla poštu přečíst a už po přečtení prvního e-mailu hlasitě vykřikla a v mdlobách se sesunula k zemi.
Výkřik zaslechl její syn, vběhl do místnosti, uviděl matku ležící na zemi a na stole běžící počítač. Na monitoru pak četl následující:
Komu: Mé milované ženušce
Předmět: Jsem na místě
Datum: 16. ledna 2004
Vím, že budeš mým e-mailem překvapena. Tady totiž jsou počítače -taky a já ti tedy můžu o sobě poslat zprávu. Právě jsem dorazil a jak vidím, vše je tu připravené i pro tvůj zítřejší příchod. Moc se těším, až tě zase uvidím! Doufám, že tvá cesta sem bude stejně bezproblémová jako byla ta moje. Tvůj milující manžel
P.S.: Tady dole je opravdu horko.


Na smrtelné posteli leží 80-letý milovaný manžel, otec, dědeček. Blíží se jeho poslední chvíle na tomto světě a kolem něj se shromáždila celá rodina, žena, všechny děti, skoro všechny vnoučata a dokonce několik pravnoučat. Všichni soucitně a v tichu čekají až přijde ta chvíle.
Náhle se dědeček probere a povídá: "Povím Vám mé nejbližší své největší tajemství: Já jsem se ve skutečnosti nikdy nechtěl oženit a založit rodinu. Měl jsem všechno. Rychlá auta, krásné ženy, mnoho přátel a bohaté konto. Ale jednoho dne mi přítel pověděl: "Ožeň se a založ rodinu, protože Ti nebude mít kdo podat sklenici vody až budeš na smrtelné posteli a budeš mít žízeň. " "A tak jsem se oženil a radikálně tak změnil svůj život. Večerní diskotéky s krásnými ženami nahradilo sledování seriálů s manželkou. Autem jsem jezdil pro vás děti moje do školy a ze školy a na společné dovolené k moři. Peníze z konta se rozplynuly na vaše studia, děti moje. Krásné dny svobody odnesl vítr.
A teď když ležím na smrtelné posteli, víte co je nejhorší?"
"Co tatínku náš drahý?" se všichni ptají
"Nemám kurva žízeň"



Když Bůh stvořil Adama a Evu, zbyly mu ještě dvě věci, které jim chtěl dát.
Bůh řekl: "Mám pro vás ještě dva dárky, pro každého z vás jeden. Ten první je moci čurat vestoje." Adam ho přerušil:"Já to chci, já to chci! To bude báječné a můj život bude mnohem jednodušší a veselejší!" Pak se podíval na Evu a Eva přikývla a řekla: No proč ne, pro mne to není tak důležité."
Tak dostal Adam od Boha tento dárek. Adam výskal radostí, poskakoval a čural tu zde, tu onde, běžel na pláž, čural i tam a obdivoval se obrazcům,které se mu podařilo vytvořit v písku.
Bůh s Evou pozorovali Adamovo nadšení a pak se zeptala Eva Boha: "A ten druhý dárek, který jsi nám chtěl dát?" "To je mozek, Evo. To je mozek!!"


Ženská logika: Jedu domu autobusem. Autobus je přeplněný, takže vzdám ražení lístku a chci poprosit pani přede mnou, aby mi orazila. Ale jak ji nejlépe oslovím? Budu ji tykat anebo vykat? Na předposlední zastávce nevystoupila, takže jede až na zastávku poslední. Pořádně si ji prohlédnu.
Má sebou láhev vína, takže jede určitě k nějakému muži. Ta láhev vína není zrovna z nejlevnějších, takže to musí být hezký muž.
U nás jsou ale jen dva hezcí muži - můj muž a můj milenec.
K mému milenci nemůže jet, protože tam jedu já.
Takže jede k mému muži. Můj muž má dvě milenky - Katrin a Andreu.
Katrin je na dovolené.
Já: Andreo, můžeš mi prosím orazit lístek?
Andrea: Známe se?

Running Man

22. února 2009 v 15:30 | Stephen King |  Knihy - horory a thrillery

Anotace: Vítejte v Americe roku 2025, kde nejlepší muži nekandidují na prezidenta. Hrají o život - ve Hře smrti. Každou noc jsou všichni Američné naladěni na nejsledovanější TV hru - show Running Man. Každou noc sledují, zda soutěžící najdou smrt z rukou Lovců právě tento den. Pokud přežijí třicet dní, získávají cenu - milion dolarů. Dosavadní rekord je osm dní... Ale nyní je ve Hře nový už, Ben Richards, který dokáže porazit krutou nepřízeň osudu, podvodnou hru, surový Systém. A proti tomu sází vše, co má...

Nepříliš silná knížka co do počtu stran - obsahově však naprosto nabitá od první do poslední stránky.
V Americe se skutečně hraje nový druh hry - živá hra, něco jako reality show, jen posunutá o příčku výš. Každý soutěžící hraje nejen o milion...
Ben Richards podstupuje tuto hru nejen z pokusu získat velké množství peněz - ale hlavně pro svou rodinu, nemocnou dceru, kterou může zachránit jen drahá operace, nemocnou ženu, která shání peníze kde může a prodává i vlastní tělo. Ben Richards je nezaměstnaný a zoufalý - cítí se ponížen tím, že nedokáže zabezpečit vlastní rodinu. Running man je pro něj poslední zoufalou šancí.
Hra se spouští a Ben využívá nejen vlastních sil, ale především inteligence, aby co nejdéle unikal zkušeným a vyzbrojeným Lovcům. Lovci se poprvé setkávají s pozoruhodným protivníkem, který jim uniká už déle než rekordních osm dní...

Running Man je vynikající akční i psychologický román. Závěr prozrazovat nebudu, ale doporučuji každému, kdo má rád napětí, si tento román přečíst.
Mimochodem, na téma knihy vzniklo i filmové zpracování - leč kvalitou se knize nevyrovná ani po spodní hranu obalu.















Román vyšel v r.1994, přeložil David Hájek

Osobní hodnocení: 100%

Rose Mader

22. února 2009 v 15:17 | Stephen King |  Knihy - horory a thrillery

Anotace: Příběh mladé ženy Rose, provdané za sadistického policistu - detektiva, který s ní nesmírně brutálně zachází. Jednoho dne se Rose rozhodne od svého muže utéct a začít nový život. V malém antikvariátu spatří podivný obraz starověké kněžky v růžovém rouchu na pozadí pohanského chrámu. Při pohledu na obraz pocítí zvláštní, silné pohnutí a rozhodne se ho koupit. Když jej doma pověsí na zeď, obraz se stane branou do tajemného světa...












Můj náhled:
K této dost výstižné anotaci mohu jen podotknout, že je to jeden z nejčtivějších Kingových románů - dokonalá studie tzv. domácího týrání, dokonalý profil manžela - sadisty a manželky- nejen oběti, ale i oběti přesvědčené, že si takovéto zacházení zaslouží. Co je rozhodující moment pro útěk Rose, je drobná maličkost - maličkost z dlouhé série nekonečného bití a ponižování.
Rose odchází - rozhoduje se během okamžiku, nic neplánuje. Protože zná manžela, snaží se zmizet tak, aby ji nenašel. Přesto se na svém útěku dopustí několika maličkých chyb - a její manžel využije všech svých schopností policejního detektiva, aby vyčenichal svoji vlastní manželku - a pak si to s ní vyřídil, vyřídil tak, že na to do smrti nezapomene...
Rose na svém útěku začíná znovu - dá si nové jméno, najde si práci a nemnoho přátel. V městečku, kde bydlí, objeví v jednom antikvariátu zvláštní obraz tajemné ženy - ženy bez obličeje. Obraz se skutečně stává živoucím vstupem do neznámého světa ... světa, který Rose chrání, ale za ochranu také musí zaplatit.
Rose Mader - výborná kniha, jako mnoho dalších Kingovek. Čte se jedním dechem...



















Román vyšel v r.1998, přeložila Buška Bryndová.

Osobní hodnocení: 80%

Jednou nás najdou

19. února 2009 v 22:55 | Lukáš Ondráček |  Zelené peří

Jednou nás najdou
V kupkách sena
i v tvrdé trávě
i listí I
v modrých zvoncích nás najdou

Najdou nás bosé
i s křídly
jen tak
I s vůní mateří
i v kroužcích
i vrátkách
Jednou nás najdou

Jednou nás najdou
A zhoupnou
Rozsvítí v dlaních i v srdcích
Jednou
Nás najdou


Pomerančově modrý svět

19. února 2009 v 22:52 | Lukáš Ondráček |  Zelené peří

Snad nechci tak moc:
lodičku z papíru,
pár křídel na míru,
frkačku z pouti,
tančící proutí,
pomerančově modrý svět.

Pojď, taky to zkus.
Zažeň svý můry,
vysvleč se z kůry,
zapomeň ploty,
roztanči boty,
pomerančově modrý svět.

Vím, zítřek rozbolí.
Posype solí k snídani med.
Teď aspoň na chvíli
veze nás motýlí
pomerančově modrý svět.


Volnost

19. února 2009 v 22:48 | Lukáš Ondráček |  Zelené peří

Obojek přetržený
s povzdechem sklouzl do slabin
Kovová přezka v pádu ryla stehno
s potůčkem jeřabin
Šla bolest, šla
a vítězila nad vším,
co zůstalo tu z ženy.
Padal obojek přetržený,
v tom pádu všechna moje síla.
V tom pádu zněl už její smích.
Smála se, řvala, řehonila,
slzy hořely na tvářích

Šla láska, šla a vítězila
v tom smíchu.
Její akrostich
naběhlé žíle tepot ztich
Šla, chtěla jít.
Táhli ji smykem
Láska, ta potvora se smála,
když s kůží nadranc rozedřenou pyšně jsem vstala,
ještě žila
Jenom už nechtěla být ženou

Šla jsem, šla a vítězila
Jedinou cestou jedna z mála
stáhla se, mrcha, do ústraní
Na bílé cestě měkký stín
skrýval rty před nároky slin

Vyrostla jsem.

Už neporaním

Když nejvíc jistá jsem si byla,
zatáhl chtivě za provázky.
Hýkal.
Řval.
Řehonil - ne, vážně.
Nebylo to z lásky.

Šla láska, šla a zvítězila
Zapřáhla si mě do závěsu postrojem,
který neunese
a co ji nikdy nesvazuje
Že blízké srdce zneužila,
že musel jsem při setkání
svou bílou cestu hořce bránit očím,
které důvěřují,
že pletou se.

Že nemiluji.











Pro Verunku

18. února 2009 v 21:40 | Lukáš Ondráček |  Zelené peří

Pro Verunku a o ní.
Nebo spíš - od ní.
Odpusťte, pane Puškine.

Já píšu Vám.
Jak jinak, pane,
mohu se zbavit pochyb svých.
Obracím stránky pomačkané.
Tisíckrát vídala jsem v nich
tolikrát věty přeškrtané
slova rozpitá beznadějí
psala jsem radostí i smutkem.

Ještě teď řádky vyprávějí.

Dostaveníčka slunce mělo v zahradách,
kam jste chodíval.
Pak nebe smutkem potemnělo,
v minulém čase jste tam stál.
Já píšu Vám, můj drahý pane,
pro obraz Váš rám v srdci mám.
Obrysy tolik milované
pro slzy dávno nevídám.

Kdysi jste míval horké dlaně,
v očích světýlka roztančená.
v pohledu jen ustaraném
obava nahlas nevyřčená.

Máte strach,
že mě přitisknete v náruči Vaší,
až dech ztratím.
Proč se mě láskou nedotknete?

Teď píšu Vám za lásku, pane.
Skrze ni tiše promlouvám k vašemu srdci - je tak chladné,
proto Vám k němu svoje dám.
Naposledy Vás prosím, pane,
neničte kvůli obavám
do dlaní Vašich, snad už taje,
sebe Vám, milý, pokládám.
Naposledy tak obnažená,
tolikrát nahá.
Nahá zas.

Stojí tu vaše cizí žena.
Já nechci stín Váš.
Já chci Vás.


Neplač, řekl strom

18. února 2009 v 21:35 | Lukáš Ondráček |  Zelené peří

Neplač, řekl strom
a sklopil korunu
Listí se zatřáslo a on zavřel
oči Ale nespal.
Foukal jemný vánek
A tráva v poli s ním tančila
Objímal ji a
ona se nechala i hladit
A líbat

Strom zavzlykal.

Neplač špitl vítr
a letěl dál
Zanedlouho se na obzoru začernaly mraky
Neplač, neplač strome,
pištěli brouci v zemi
Mraky letěly ohromnou rychlostí
A za chvíli se spustil déšť

Poslouchej slova o jedné dívce
Byla zamilovaná
Nesmála se
a neplakala
A přesto měla oči zarudlé

Netančila
a neležela schoulená
Přesto se o ni nikdo nebál

Pak vyšla ven a křičela
Křičela chci umřít
Nechte mne umřít,
já nemůžu milovat
Ale nikdo se neotočil

Měla němá ústa
Z očí jí skápla slza
Neplač zašeptal strom
Tráva se narovnala
vítr se zastavil
Broučci zvedli hlavy
Mraky otevřely ústa
Déšť pršel dál

A ta slza spadla ne zem
a vyrostl strom
Rostl
sílil
ale přesto nebyl nikdy šťastný
Byl to nejkrásnější strom široko daleko
A občas k němu chodila dívka
Seděla u kmene ve vysoké trávě
Pozorovala broučky v zemi
A plakala
Ale přitom říkala neplač,
neplač


Slzami tě miluji

18. února 2009 v 21:29 | Lukáš Ondráček |  Zelené peří

Jsem smutná kapka.
Kapka.
V moři.
To moře jsi ty.

Šplouch.

Hledám oheň ve vodách.
Zkouším to - jenže jsi bezedná.
Jsem kapka malá, malá.
Vzpomínám na nebe na slunce
na vodu
na nevíru
na smutné oči

Hledám sám sebe v tom moři rozpuštěném
Vznášíme se oba.
Oba větrem nesení

Kdo dřív uhoří?

Jsem jen jedna kapka
Jediná
Přál bych si být alespoň řekou
ve tvém životě
jenže
to nedokážu.
Protože tu hráz svíráš pevně.
Tak pevně, lásko má.

Slzami tě miluji.


Les a 3x další

17. února 2009 v 23:46 | Milan Sochora |  Zelené peří

Les

Vojáci v šiku
S vlasy kudrnatými
Na vlasech má drahokamy
A na nohou plno slámy


Potěšení Boží

Bože potěš mne
Bože pomoz mi
Bože pobav mne
Na zemi je sníh


Nocturno

Jak barevný diamant
Hledím do bažin večera oceánu
Který se rozprostírá
od strany na stranu
Nevím zda potkám Tvora
z vyprávění
Zda přežiji
Či zkamením


Nebe

Mléko z pampelišky
Bělásci na trávě
Sněhová nadílka
či dětská postýlka
A kroužek na hlavě

Stín

17. února 2009 v 23:41 | Milan Sochora |  Zelené peří

Obrazec těla z druhé strany
Odvrácená duše od mysli
Vyhasínající slunce tvůj sen
Blesky noci
Je vidět boží hněv
A plameny běhají okolo květin oblohy
A na zemi dostanou podobu jisker
A jsou připraveny na pohlazení noci
Protože jsou to děti oblohy


Prostředky ulic

17. února 2009 v 23:38 | Pavel Svoboda |  Zelené peří

Po dlažbách cest
Kráčím nic pro nic
Životní lest
Šlo se jí snáze
Před rokem loni
v ovzduší fráze
jen smrt tu voní
v podloubí v kašnách
zářivé kapky
ulice prašná
na očích klapky

Srdce jen smutek
a v hlavě brázda
kam jen jsi utek
hodiny prázdna
Jsem jako hrobník vzpomínek, ritů
mýtický lodník převozník citů
Zastavte čas promlouvám k bohu
Zastavte čas Copak já mohu?
Zastavte čas andělé svatí

Neslyší nic.
Jen smrt tu platí.