Exedra znamená místnost. V této místnosti najdete obrázky, vtipné texty, zajímavé básně nebo recenze o knihách či filmech.

Květen 2009

Trocha aforismů, aby byla změna...2.řada

31. května 2009 v 15:09 | neznámý |  Došlo mi v e-mailu... vtípky, hříčky, zajímavé texty

Nejlepší děti mají šťastní rodiče.
Makarenko

Je jednodušší vést národ než vychovávat čtyři děti.
Churchill

Nejlépe vychované děti jsou ty, které se naučily vidět rodiče tak, jací opravdu jsou.
Shaw

Kdo nikdy nebyl dítětem, nemůže se stát dospělým.
Chaplin

Nejsnadnější způsob, jak ztratit důvěru a úctu mladých, je dávat jim nekonečné rady.
Hemingway

Leží-li ti na srdci blaho tvých dětí, nech je zakusit trochu zimy a hladu.
Orient.přísl.

S dětmi, s nimiž si rodiče nedělali starosti, často mívají starosti dějiny.
Brudzinski

Mladí nadávají starým starých oslů, a právem, neboť sami jsou mladí.
Vymazal

I když svět jde dopředu, mládí musí stále začínat od začátku.
Goethe

Jsou rodiče, kteří se mstí svým dětem za to, že je od malička špatně vychovávali.
Silva

A čas utíká

31. května 2009 v 15:03 | Xantista |  Liter.cz


Díváš se na hodiny,
co visí na stěně,
ručička obíhá
dokola vyděšeně..
A jsi o pět vteřin starší.

Sedneš si ke stolu,
otevřeš mlíko,
kousneš do rohlíku,
náhle je v břichu...
A jsi o pět minut starší.

Lehneš si na postel,
chceš si odpočinout,
zase ti zdá se sen,
pak je čas procitnout...
A jsi o dvě hodiny starší.

Navlékneš se do kabátu,
stiskneš tašku v ruce,
stiskneš kliku v rychlém letu
a kdy se vrátíš?Pozdě.
A jsi o deset hodin starší.

Doma civíš na televizi,
na Novu, už zase Gogo show,
hodiny, zy tikají dál,
zvukem jak koně klušou...
A jsi o další den starší.

A vůbec, záleží ti na tom?

Kopretina

31. května 2009 v 15:00 | Xantista |  Liter.cz
Na louce si v klidu kvete,
je krásná, div se světe,
velká, bílá kopretina.

Zlatým květu prostředkem
povídá si se sluncem
velká, bílá kopretina.

Bílé lístky kolem zlata
rovnají se do kulata
velké, bílé kopretině.

Čmelák, ten k ní přiletěl,
nektaru se napít chtěl
od velké, bílé kopretiny.

Přišli jsme spolu do těch niv,
koukali jsme na ten div,
na velkou, bílou kopretinu.

Odběhl jsi, chtěl si ji utrhnout,
mně s ní radost udělat,
s velkou, bílou kopretinou.

Nemohla jsem to však dovolit,
myslel si to dobře, ale tu nádheru musím nechat žít,
velkou, bílou kopretinu.

I když z lásky od Tebe, v ruce by mi uvadla,
už nebylo by vyjímečného větrného kyvadla,
velké, bílé kopretiny.

A tak na louce si dál v klidu kvete,
je tak krásná, div se světe,
velká, bílá kopretina.

Úpaly

31. května 2009 v 14:49 | Zef |  Liter.cz
Máš kůži plnou pigmentu
který tě chrání před horkem mužských pohledů

Máš tělo plné krve
která ti buší nejvíc ve rtech

Máš prsa plná mléka
které vytryskne až tvým dětem

Máš ústa plná slabik
které slinami svázané ve slova
ti padají do výstřihu

Máš oči plné slibů
které ve mně brousí nůž z nerezavějící ocele

Máš klín plný medu
který večer nejvíc voní

Protože v letní noci se dívky otvírají
jako noční květiny vábící lišaje

Protože mladé ženy rozpálené odpolední sluncem
usínají neklidné a nahé

Protože zralé ženy v horké noci
sní o sametovém násilí

Protože léto je prudká infekce
která zasáhne všechno co máš

A kůže plná pigmentu tě zabolí

A nestačíš do rána zahojit rány

A nestačíš zahladit stopy

A nestačíš urovnat city

A nestačíš zapomenout slova

A nestačíš vyklouznout lásce

A nestačíš mi a nestačíš

A...

31. května 2009 v 14:46 | Zef |  Liter.cz
A líbej mě něžně
a nesměle
miluj mě nestoudně
a dospěle

A buď mojí kořistí
zpocenou děsem
buď mým lovcem
co krouží lesem

A volej mě neřestně
hedvábným jazykem
staň se mým konečným
drogovým návykem

Dřímající vlk

31. května 2009 v 14:43 | Zef |  Liter.cz
Tolik mi schází tvoje tlapka
kterou mě proti srsti hladíš po duši
jsem zkrocený vlk
nedělám co se nesluší

Ukládám si tě do paměti
v podobě dotyků, vůní a obrázků
zásoby na zimní spánek
na dobu nevhodnou pro lásku

Vlk co ve mně neklidně dříme
je vděčný za každé pohlazení
nehlučně chodí ve tvé stopě
na šakaly zuby cení

Vzrušivou zónu tvého parfému
obcházíme diskrétně a hluše
ukrytí ve stínu na skok od tebe
já a moje vlčí duše

Povídání

31. května 2009 v 14:42 | Zef |  Liter.cz
Tak málo si povídáme
když venku stále prší
spojitý čas se na kousky láme
ticho se v místnostech vrší

Jako dva delfíni na pláži
čekáme na spásnou vlnu
kdo první zvedne oči
natáhne utrženou strunu

Jsme v tomhle světě
v doživotním exilu
andílci vykopnutí z ráje
zlaté rybky na grilu

A když si povídáme
s ústy blízko sebe
krademe bohům zase oheň
bez kterého život zebe


Muzika

31. května 2009 v 14:40 | Zef |  Liter.cz
Kapačku kytary zavedenou v srdci
poslouchám staré Párply a Kvíny
z časů opuštěných srdcí
zaháním večerní splíny

Kapela Seržanta Pepře
vyťukává pod žebry jasné melodie
Jes i Flojd plaší z hlavy
jedovaté zmije

S Mertou si zasmutním
nad láskou písmenkovou
žetém má milá
buď mojí písničkou opakovanou i novou

Ól jú níd is laf
o to tu jenom běží
z Ouldfíldových zvonů
do uší svátečně sněží

Boj o přežití

31. května 2009 v 14:38 | Zef |  Liter.cz
Ztroskotali jsme
na pustém ostrově citu
písek mezi zuby
vím, že někde jsi tu

Zřídka se scházíme
na území romantiky
pod vrstvičkou rzi a prachu
leží galantní zvyky

Večerní rychlovky
nás sotva uspokojí
málo málo chodíš
nahá po pokoji

Na pustém ostrově
se znovu učíme společné řeči
v dotykovém písmu
jeden druhého léčí


Vykoupaná

31. května 2009 v 14:37 | Zef |  Liter.cz
Voníš tělovým mlékem
rozehřátá rozevřená
vzpřímíš ve mně to co nemá slušná jména
Já Hamlet napadnu tě kordem
probodnu tě ze všech stran
ubohá Ofélie
krvácet budeš z mnoha ran
Vypustím do tebe tělo i duši
jak hadrový panáček padnu vedle tebe
byl to zas smrtelný hřích
nebo pár minut pravého nebe


Kráska a zvířátko

31. května 2009 v 14:35 | Zef |  Liter.cz
Osamělé převlečené zvíře
všude tě vyslídí
jde po tvé vůni
i když nevidí
jde po tvé stopě
tiše bez lítosti
drápy otisklé v hlíně
ve dne dříme v noci se postí
a když ho necháš přiblížit
neubráníš se vzrušení
polonahou tě sevře zezadu
s výkřikem šelmy zakousne se do tvé kůže
s rozedněním uvidíš vedle sebe
ve vlčí srsti
zamilovaného muže


Malý princ

30. května 2009 v 20:37 | Agllaia |  Liter.cz
De Saint - Exupéry napsal knížku krásnou
Při čtení se mi v očích slzy lesknou
Malý princ okouzlil mě
Jako on byl okouzlen ze Země

Malý princ z malé planety
Co nevešla by se snad ani za nehty
Princ se svou růží vonnou
K níž vzpomínky jeho plynnou
Princ, který toužil po beránkovi
Princ, který ho chtěl po pilotovi
Princ, který prošel celý vesmír
Než našel v dušičce své mír
Princ, jehož upřímnost
Odvaha i naivnost
Okouzlily mě

a já chci Potkat Tě!
Malý Princi...


Otázky při hodině etikety

30. května 2009 v 20:34 | Agllaia |  Liter.cz
Co člověka vlastně těší?
Krása, ego, inteligence?
Jak povrchní ješitné existence
Jsme my, lidi…

Někdy toužím nebýt člověkem
Nebýt součástí egocentrického davu
Který asi rozmlátí mou anarchistickou hlavu
Až to zjistí…

Být tak ptákem, létat světem
Nepřemýšlet vůbec o politice,
Filosofii, ekonomice, morálce a etice
Jen tak si poletovat…
Možná mám přelétavé sklony
Emigrovat, dezertovat z vlastního těla

Pravdou je, že bych vážně chtěla
Zkusit chvíli nepřemýšlet…
Odevšad se na mne hrnou
Kila, tuny pouček
Zavalí mě a bude ze mě pidičlovíček
Ale možná pak…!
Co bude pak?
Nic, žádná změna
Budou se na mě dál valit informace,
Budu se nadále zabývat otázkou emigrace
Z vlastního těla…

Je to vážně to, co bych chtěla???


Bez názvu

30. května 2009 v 20:32 | Agllaia |  Liter.cz
Lidi jsou svině!
Promiňte já musela to říct
Viní vinné i nevinné
Nezáleží na vině
Před nimi nelze utýct

Nelze se bránit před davem
Který běsní proti vám
Nelze už nikdy žít s poklidem
Lynč vás nikdy nemine
Staň se, co stát se má

Panenko Maria blažená
Jak mám se bránit proti nim
Vždyť jsem zcela nevinná
Tak proč mě každý proklíná
Já chci být jen stín

Jenže ani v zemi stínů
Nebudu mít věčný klid
Já se z toho pominu
Trpět i když zahynu?
Tak to budu radši žít


Mám své jméno

30. května 2009 v 20:26 | Jakub Kořínek |  Zelené peří
Mám své jméno a vím, kdo jsem.
Mám své tělo a vím, kde jsem.
Mám taky duši a vím že žiju.
A oči, co všechno ještě uvidí.
A dvojník je můj stín.
Bez těla a bez duše.

Kdo je on a kdo jsem já.
Dva lidé se jmény,
co kryjí jeden druhého v potulných světlech
v prapodivných dobách.

Mám své jméno a vím, kde jsem.
Já.
Velký černý obrys na rozpraskaných zdech.
A on, co zde je.
Jen sedí a kouká do světla, já však za ním na zdi.
Vztahuji své ruce k němu.
On je mé stvoření, můj život!
Mám své jméno a vím, kdo jsem.

Mám také duši a tělo a vím, kde jsem.
Já, velký černý obrys na bílých zdech -
a on, můj malý dvojník ve světle

Vlaštovka

30. května 2009 v 20:23 | Jakub Kořínek |  Zelené peří
Z papíru stvořila vlaštovku
a na bílé křídlo jí napsala vzkaz
a přání
jen aby nic neviděl.

Ač zvědavý,
nespatřil ta tajemná slova,
ta křídla vlaštovky,
jen úsměv na rozloučenou,
když kroky ztratily se ve skalách k místu,
odkud vítr mohl nést její let

Chytím ji, volal,
ale ostny trnek a šípků delší měly prsty.
Přání na křídle vlaštovky
Pro mne chycené rukama těch keřů
a vše je ztraceno

Její let a vzkaz v ní -
já však prodírám se k odpovědím

Z papíru stvořila vlaštovku
a všechna zvědavost mně trny zabodla do rukou
Ta nádherná slova na křídle vlaštovky
nádherně mladé


Otěže

30. května 2009 v 20:21 | Jakub Kořínek |  Zelené peří
Snad jen díky bolesti člověk pozná,
že ještě žije
Láska, kočí mé nenávisti
Měsíc, co od pláče
má rozmazané oči
Všechno z tebe bych si vzal
I to co nevíš že máš,
ale jen tu lež s dotekem přetvářky bych tu nechal.

Zaslepení.
Kočí mé nenávisti.
Jen díky bolesti vím, že ještě žiju,
tak moc to vím.

Ocitl jsem se s tebou až nad zenitem
A můj kočár zaslepené lásky
kočí mé nenávisti
Kdy já držím otěže

Vstoupil jsem znovu do stejné řeky,
utopil se v Acheronu

Jen díky bolesti vím,
kdy pustit otěže
Lásko …


Strom

30. května 2009 v 20:18 | Jakub Kořínek |  Zelené peří
Upleť si z vlasů svých copánky
nahou bosou nohou přejdi padlý kmen větví
co tiskneš si k hrudi,
zakryj svou nahotu z vlasů, co točí copánky,
voda deštivých dnů najde tě
a umokří.

Jen strom
a ty v něm.
Tlukot těch srdcí na obou stranách,
Stáří v moudrosti, mládí v kráse.
Upleť si z vlasů copánky
a přejdi svou nahotou most ke mně.


Tanec

30. května 2009 v 20:16 | Jakub Kořínek |  Zelené peří
Vyzval bych tě k tanci,
při kterém hudba zní po vyleštěných parketách.
Namaloval bych obraz
a ty modelem staneš ve zlatém rámu.
Tak krásnou by mi tě i Mucha záviděl
a věneček z chrp by ti z vlasů sňal

A jako se vlny moře tříští a molo bez konce,
ten zvuk padající vody,
tvoje otisky v bílém písku, překrásné
Příliv je teď nepřítelem.

Vyzval bych tě k tanci,
kdyby hudbou byla obloha z moře
měsíc by byl světlem na parketu
a místo diváků vynahradí nám hvězdy

A tam, tam na tom dalekém místě,
kde slunce rozvine svůj zlatý rám,
tam bývá teď i tvoje místo.

A tak namaloval bych ti obraz
v němž jsi ty, j
ako moje slunce v třpytivém rámu.

Noc je teď nepřítelem.


Večer

30. května 2009 v 20:13 | Jakub Kořínek |  Zelené peří
Řekni mi, kdy nebe začíná krvácet,
kam položit se mám,
když pod sklopenou hlavou na kolenou třpytí se slzy.
Slyším tiché vzlykání
Za tenkou zdí je promočená zem,
slábnoucí tep podzimního srdce.
V tváři padající sklo,
v něm se natisíckrát blýská pomíjivost tvé krásy
a na druhé straně naivita mých myšlenek je skryta.

Ta zmatenost,
ta uváženost do dechu jednoho okamžiku
mi ubírá na síle
a ty, zasypána kamením
Jako bych volal z druhé strany světa,
zdali slyšíš moji touhu,
řekni mi, kdy nebe začíná krvácet,
kdy se rozvírá jako květ růže v záhonech,
co jsou slzy mých očí
a co slzy z nakupených mraků?

Co je příčinou?
Umíš mi někdy říct?
V tolika momentech,
kdy tě vzývám jako boha slunce na palubě z baldachýnu
najednou všechny mají tvou tvář
a já utápím se v žalu, co nosí mi na politý stůl
tolikrát nevím, když mě ta krása vtahuje do sebe,
nemůžu a snad ani nechci se jí bránit!

I když přichází ve smutných černých uplakaných šatech
Protože je tebou…