Exedra znamená místnost. V této místnosti najdete obrázky, vtipné texty, zajímavé básně nebo recenze o knihách či filmech.

Říjen 2009

Černý humor neuškodí

31. října 2009 v 21:52 | neznámý |  Došlo mi v e-mailu... vtípky, hříčky, zajímavé texty
Chviličku před započetím smutečního obřadu se obřadník v síni
otočí ke stařičké vdově a ptá se: "Kolik bylo vašemu manželovi?"
"Devadesát vosum", odpoví vdova, "byl o dva roky starší než já."
"Takže vám je tedy devadesát šest" podotkne obřadník.
Dáma odpoví: "Už skoro nemá cenu chodit domů, co?"
***************************************************
Reportér hovoří se stočtyřletou dámou:
"A co je podle vás nejlepší na tom dožít se věku 104 let?"
"Že už nepodléháte nátlaku svých vrstevníků
**************************************************
Už jsem opravdu starej!
Mám dva bypassy a umělej kyčelní kloub a koleno, bojuju s
rakovinou prostaty, s cukrovkou, jsem napůl slepej, neslyším nic
tiššího než startující letadlo, beru čtyřicet různých léků, ze
kterých jsem malátnej a mám vokna.
Demence na postupu, mizernej krevní oběh, v rukách a nohách nemám
cit.
Už si nepamatuju, jestli je mi vosumdesátvosum nebo
devadesátjedna.
Už jsem přišel o všechny přátele.

Chválapánubohu, že mám aspoň ten řidičák.
****************************************************
Cítil jsem, že mám tělo absolutně z formy a tak jsem se přihlásil do fitnessklubu. Rozhodl jsem se, že budu chodit na cvičení pro seniory.
Ohýbal jsem se, kroutil, svíjel, skákal a potil se skoro hodinu, ale než jsem se konečně navlík do cvičebního úboru, tak cvičení skončilo.
****************************************************
Starší dáma se rozhodla připravit svoji poslední vůli a sdělila
svému duchovnímu svá dvě poslední přání.
Jednak si přála být zpopelněna a za druhé si přála být
rozptýlena v obchodním domě Tesco.
"V Tescu?", užasl duchovní, "proč v Tescu?"
"Budu mít jistotu, že za mnou děti přijdou aspoň jednou za tejden".
*****************************************************
Paměť už mi neslouží jako dřív.
Jo, a taky paměť mi už neslouží jako dřív.
****************************************************
Jak zabránit tvorbě vrásek? Cpát se dokud se kůže nenatáhne.
*****************************************************
Je to hrůza, když začínáte vydávat zvuky jako váš kafíčkostroj...
*****************************************************
Poslední dobou je na polovině věcí v mém nákupním vozíku napsáno:
Přináší rychlou úlevu.

Něco jako přísloví

31. října 2009 v 19:13 | neznámý |  Došlo mi v e-mailu... vtípky, hříčky, zajímavé texty
-Kdo jinému jámu kopá, je u něho na brigádě.
-Kdo jinému jámu kopá, nazývá se hrobníkem.
-Kdo se směje naposled, ten má dlouhé vedení.
-Život je pes, nejlepší přítel člověka.
-Kdo hlodá najde.
-Ve dvou se to lépe zahne.
-Láska i nemoc se přenáší.
-Zadarmo ani tobě nehrabe.
-Tak dlouho do lesa volal, až přišel hajný a rozbil mu hubu.
-Bez práce nejsou doláče.
-Co můžeš odložit na zítra, odlož na pozítří a získáš tak dva dny volna.
-Komu se nelení "pravila babička" a rázem obrostla mechem.
-Neztrácej hlavu, kdo to má po tobě uklízet.
-Nejhorší lásky jsou hovězího druhu. Jsi nadrženej jak bejk, čekáš jak vůl a ta kráva stejně nepřijde.

-Archimédův zákon: člověk ponořený do alkoholu je z hospody vytlačován silou vztlakovou, která se rovná součtu účtů, které má zaplatit.
-Ten kdo je denně pilný jako včelka, pln energie jako býk, pracuje jako kůň a večer je utahaný jako pes, by měl navštívit veterináře, protože je pravděpodobně VŮL!

-Jsou dvě věci, které se musí říkat opatrně. Pravda a lež.
-Jak naučit slepici štěkat? Oženit se sní.
-Jak se jmenuje výběh pro slepice? Kuchyň.
-Učil se chybami, což mu vydrželo až do důchodu.
-Dělám jen to co dovedu. A dovedu jen chlastat.
-Co si dáte? Deset piv a něco k pití.
-Nechal jsem pití! Jenže nevím kde.
-Láska je slepá. Ale sousedé nikdy.
-Je-li bůh všude, pak je i v naší hospodě.
-Žiju tak, aby smrt pro mne byla vysvobozením.
-Je ti špatně? To je z vody! Proto rychle do hospody!
-Jo to byly časy. - Království za koně, korunu za pivo.
- Po trávě se nechodí - po trávě se směje!!
- Když jsem byl malý, byl jsem namyšlený.... ale teď už nemám chybu.
- V každé organizaci je vždy aspoň jedna osoba, která ví o co jde. Tu je třeba
najít a zastřelit...
- Všude dobře, doma manželka.
- Co z toho, že zítra bude líp, když vždy, když se ráno vzbudím, je dnes.
- Nevadí, že něco dělám pomalu, protože to možná dělám špatně.
- Když máš nádhernou manželku, okouzlující milenku, když vlastníš skvělé auto
kdyz nemás problémy s daňovým úřadem, kdyz vzdy, kdyz vyjdes na ulici, svítí
na tebe sluníčko a lidé se na tebe usmívají.....je čas skončit s narkotiky.

- Co uděláš, když zákonem chráněné zvíře žere zákonem chráněnou rostlinu??
- Doteď jsem byl podrazák, ale udělal jsem otočku o 360 stupňů.
- Nemám rád lidi,kteří berou drogy....hlavně celníky.
- V 17 letech se děvčatům začíná měnit hlas.....z NE na ANO.....

- Nedůvěřuji velbloudům a obecně nikomu, kdo dokáže týden nepít!!!
- Žena je dobrý sluha, ale zlý pán.
- Jsem tak dobrý v posteli, že občas už křičím svoje vlastní jméno.
- Rozdělovat restauraci na kuřáckou a nekuřáckou část je stejné jako rozdělit
bazén na strany "smí se močit" a "nesmí se močit".
- Přístroj, který je pod proudem, vypadá stejně jako ten, který není, jen je
jiný na dotek.
- Nic tak neomezuje svobodu slova jako rozbitá huba!!
- Na pracovišti jsem Bohem. Každý ví, že existuju, ale ještě nikdo mě neviděl.

Hledá se

28. října 2009 v 15:44 | ZzuzkAA |  Liter.cz
Snad lehký vítr přivál mě k tobě,
když ulicí jsem kráčela.
Snad obraz tvůj už nosila jsem v sobě,
snad jsem to ani nechtěla.
Co se má stát prý se stane,
už od pradávna říká se.
Kolem mne teď stejný vítr vane
a já mám chuť křičet
hledá se...


Snad

28. října 2009 v 15:44 | ZzuzkAA |  Liter.cz
Snad proto, že jsi stvořený
z měsíčního svitu,
snad proto, že jsi ledový
a z vody plné citů...
Snad pro tvé vlasy
já šla bych černým tunelem...
A pro tvůj smích,
stanu se i andělem...
Snad pro tvoje oči plné něžností,
já chtěla bych tě hýčkat
láskou a věrností...

Navždy

28. října 2009 v 15:44 | ZzuzkAA |  Liter.cz
Myšlenky ospalé jako ráno,
plují po nebi vzpomínek...
Ze snů v hlavě načechráno,
v očích hořečnatý plamínek
z noci, která touhou omdlévala...
Tys byl jen můj a já jen Tvá...
V té náruči jsem stokrát umírala
a zas rodila se jak Fénix z popela...
Pak zavřela jsem dveře od pokoje
a klíč zahodila do řeky...
Zamkla jsem Tě lásko moje
ve svém srdci navěky...

Pocitová

28. října 2009 v 15:43 | ZzuzkAA |  Liter.cz
…vlasy si rozpustím
heřmánkem umyté
a bosa
dvě růže rozvité
vedle tebe
položím
smím?

Věkové rozdíly

25. října 2009 v 15:07 | neznámý |  Došlo mi v e-mailu... vtípky, hříčky, zajímavé texty
VĚKOVÉ ROZDÍLY

Jaký je rozdíl mezi 8-letou, 18-letou, 28-letou, 38-letou a 48-letou?
*****************************************************
Matematik by odpověděl, že vždy 10 let.

Podstata správné odpovědi však tkví ve vztahu k pohádkám a posteli.
- 8-letou uložíš do postýlky a povíš jí pohádku.
- 18-leté nejprve povíš pohádku a potom ji uložíš do postele.
- 28-leté není třeba povídat pohádku,aby se uložila do postele.
- 38-letá ti sama řekne pohádku, abys šel do postele.
- 48-leté povíš pohádku, abys nemusel jít do postele.









Pět chlapů ve věku 20, 30, 40, 50 a 60 let se koupe v jezeře, když
uvidí
skupinku krásných mladých slečen na druhém břehu, jak nahé dovádí ve
vodě.
20letý říká: "Pojďte, doplaveme tam a všechny je přeřízneme!"
30letý říká: "Tak jo, doplaveme tam, ale budeme si vybírat!"
40letý říká: "Se mi nechce, počkáme, až doplavou ony sem!"
50letý říká: "Bacha, bacha, už sem plavou!"
60letý: "Kurva, dělejte, že jsme mrtví!"


Základka

25. října 2009 v 13:22 | neznámý |  Došlo mi v e-mailu... vtípky, hříčky, zajímavé texty
Ty vole, na základní škole...

Lákají vás adrenalinové sporty? Už máte za sebou bungee jumping, let stíhačkou, potápění mezi žraloky či střemhlavý skok do propasti? Tak zkuste něco opravdu nebezpečného - učit na základní škole!

Pokud si myslíte, že učitelem může být každý, kdo 45 minut udrží křídu a moč, jste na omylu. V Anglii dnes verbují do školství důstojníky s výcvikem pro přežití v extrémních podmínkách. Současné učitelství je služba v permanentně nepřátelském prostředí bez možnosti obrany. Krizové situace tu jedou na běžícím pásu a napětí, stres a adrenalin stříkají jak Niagarské vodopády. Jedna hodina učitele rovná se tři hodiny v jiné práci. Zkuste si to jediný den! Vsaďte se, že o velké přestávce se budete cítit vyčerpaní, jako byste holýma rukama povalili stoletý dub, a po odpoledce radši strčíte hlavu lvovi do tlamy, než byste si znovu stoupli před tabuli.
Highway to Hell
Vítejte v klubu odvážlivců! Cestou za adrenalinovým nářezem si nevšímejte dopravního značení - všechny otočené a zasprejované značky jsou jen dílem žáků krátících si cestu z domova. Zásadně neparkujte před školou, pokud nechcete mít urvané stěrače, ucpaný výfuk, poplivané sklo. V učitelské šatně si všimněte nápisu: "Když Pán uviděl mzdu služebníků tohoto domu, vložil hlavu do dlaní a hořce zaplakal." Typický příklad zoufalého humoru univerzitně vzdělaných lidí, kteří berou plat srovnatelný výší i prestiží s počišťovači kanálů. Jo, ještě před otevřením školy si dojděte na záchod. Až tu budou žáci, mohli by vás na WC zabarikádovat. Pokud budete nuceni se jít vymočit během dne, stoupněte si zády ke dveřím. Jinak vás vyfotí mobilem a fotku pověsí na web školy.
Po pravdě řečeno, dnešní základka druhého stupně je tak trochu odpadkový koš školství. Lepší žáci odešli na gymnázia a zůstalo to, co zůstalo. Abyste si užili, vybral jsem vám 9. třídu v čase, kdy jsou všichni přijati na střední školy. Člověk by řekl, proč sem vlastně ty vousaté a prsaté děti ještě chodí a nezůstanou radši doma, když se stejně odmítají učit? No protože je pro ně škola druh zábavy, estráda, show.
Tak připraveni ke vstupu do třídy?

Totální výtlem
Nenechte se zmýlit malým počtem žáků v učebně. Zbytek přijde tak za čtvrt hodinky - musí nakoupit v Žabce naproti kuřivo, čipsy a redbuly. Když omladina dorazí, vevalí se s ní do třídy čmoud trávy, cigár a tabáku z vodních dýmek. Jakmile se žáci usadí, začnou si vyměňovat flašky s pitím (pitný režim zaručuje školní řád). Vzduchem létají z první do poslední lavice plastové lahve, které se občas za letu srazí. "Kreténe, debile, zmrde!" ozve se obvykle po takové kolizi, což druhá strana kvituje slovy: "Mrdám na tebe, čůráku vyjebanej! (oslovení "čůráku" je dnes mezi mládeží konverzační obrat stejně jako kdysi "vole").
Když ty štěbetálky za cenu vyřvaných hlasivek ztišíte, začíná nejklidnější fáze hodiny. Třetina třídy zalehne se staženými kapucemi na lavice dospat noc strávenou na ICQ či Wowku (World of WarCraft), třetina si začne vyřizovat korespondenci v mobilu a zbytek osazenstva tupě zírá vyrývaje žiletkou klikyháky do lavic či, patří-li k hnutí emo, do svého předloktí. Nyní můžete začít s výkladem. Ovšem i kdybyste jim říkali, že jste právě vynalezli elixír nesmrtelnosti, jedinou reakcí bude cedulka NUDA K CHCÍPNUTÍ! opřená o penál dívenky, kterou vzali bez přijímaček na gymnázium, přestože běžně píše "bríle", "výtr" či "lžýce".
Při psaní na tabuli dejte pozor, aby v křídě nebyl špendlík a uvnitř tabule přilepená vložka nebo použitý toaleťák. Nikdy nedávejte k rozboru věty jako Chlapec měl malého ptáčka, Láďa objel vesnici či Jedli jsme vejce natvrdo. Jakýkoli dvojsmysl dohání znalce Kameňáků a Prciček k nepříčetným záchvatům smíchu. Při "totálním výtlemu" začnou hýkat, nekoordinovaně sebou zmítají, až se smíchy svalí pod lavici, kde ještě dlouze tlučou rovnátky o lino. Žáci s největším počtem uhrů na cm² jsou dvojsmysly uneseni natolik, že zuřivě čmárají po lavici kosočtverce a nápisy PRC, MRD, ŠUK. Donutíte-li je to smazat, vylijí na lavici celý obsah ředidla a ve třídě je rázem nedýchatelno. Po otevření oken dozajista nějaký šikula zapálí na parapetu noviny, takže se dovnitř vevalí hustý dým.

To si snad děláte...
Vytrženi cvrkotem z letargie začnou žáci kolektivně syčet, bučet, mečet, mňoukat, vzájemně si prozvánět mobily či pouštět písně typu: "Jsem gay, jsem teplej!" Hoch, jenž za celý rok nesundal z hlavy kšiltovku, v níž vypadá jako lego panáček, na vás ukazuje vztyčený prostředník "jako že jste jednička" (vivat, Topolánek). Než se stačíte naštvat, nahrnou se zadní řady k oknu, protože po ulici právě projíždí bývalý propadlík na čtyřkolce. Po návratu do lavic zjišťují, že jim zmizel gel na vlasy, rozečtený Blesk či Inteligentní modelína (!). Během vyšetřování se ozývají výkřiky: "Drž hubu, prase, buzno, faráři!" Směřují k žákovi v přední lavici, který celou hodinu zarytě mlčí a provinil se tím, že nechodí s ostatními krást do Žabky ani hulit na kuželník. To víte, jsou to citlivé děti z rozvedených rodin a mají svůj názor.

"Můžu na záchod?" ptá se mládenec, který byl během letních prázdnin dvakrát venku, tj. 60 dní strávil od rána do noci u počítače, a už dávno ztratil pojem o realitě. Jelikož je tuto hodinu už sedmnáctý, kdo chce na WC, nepustíte ho. "To si snad děláte prdel? To je moje právo!" začne křičet a vy máte máte chuť srolovat závěsnou tabuli Práva dítěte, co visí na zdi, a prásknout ho s ní, až by hubou smazal tabuli. Ale nemůžete. Nemůžete jim zabavit mobil, vyloučit je ze školy ani poslat do zvláštní bez jejich souhlasu. Můžete od nich akorát tak chytnout vši, žloutenku nebo křivé obvinění ze sexuálního obtěžování. A tak se raději modlíte, aby někdo z té hordy konečně zavolal, že je ve škole bomba.
Tím adrenalinová lekce končí. Učitelé při evakuaci vybíhají naproti do Žabky vsadit si Sportku, jedinou vidinu záchrany, anebo je sanitky odvážejí rovnou do Bohnic, pokud si už předtím neprokláli srdce ukazovátkem. Ti největší šílenci zůstávají až do důchodu.




Operátorské perličky z linky O2

19. října 2009 v 21:56 | neznámý |  Došlo mi v e-mailu... vtípky, hříčky, zajímavé texty

Operátor: Kam je zapojený ten kabel?
Zákazník: Jak to myslíte?
Operátor: Když půjdete po tom kabelu, kam dojdete?
Zákazník: Asi k vám na ústřednu do Brna.

Operátor: Pane, jestli na mě budete pořád takhle křičet, tak vás
upozorňuji, že to položím.
Zákazník: No to si zkuste! To pak teprve začnu řvát!!
Operátor: To je možné, ale už ne na mě.

Operátor: Vy jste přímo zřizovatel té linky?
Zákazník(cca 80let): Jak to myslíte?
Operátor: Na koho je ta linka psaná.
Zákazník: Jako kdo tu je?
Operátor: Hmm, dejme tomu.
Zákazník: Já a můj pes.
Operátor: Ale já bych potřeboval jméno.
Zákazník: Ťapina.

Zákazník: Já seberu ten modem a omlátím vám ho o hlavu!
Operátor: Myslíte tím přímo mne?
Zákazník: Ne. Vy jste jedinej trochu ochotnej. Vás jenom švihnu kabelem.

Zákazník: Už mě tam všichni serete v tý vaší ou tů sebrance!
Operátor: Bavme se slušně, jsme přeci lidé.
Zákazník: To možná vy, ale já ne!!

Zákazník: Já mám modem Aethra.
Operátor: Tenhle typ modemu má na sobě tři kontrolky. Jak teď svítí?
Zákazník: Svítí obě dvě.

Operátor: Vypojte z počítače USB kabel od modemu a nechte tam jenom ten
síťový.
Zákazník: Jo, tak už ho mám vypojenej. Co teď?
Operátor: Teď napište do té lišty nějakou adresu.
Zákazník: To nejde.
Operátor: Jak to myslíte?
Zákazník: Píšu a nic se neděje!
Operátor: Vidíte na klávesnici tlačítko Num Lock?
Zákazník: Jo, už ho vidim.
Operátor: Mačkejte ho co nejrychleji za sebou, bliká na klávesnici něco?
Zákazník: Nic nebliká.
Operátor: Tak zapojte klávesnici zpátky do počítače.





Výžblepty operátorů (Aneb: I mistr tesař se někdy utne)

Dole máte Možnosti internetu, tak na to si klekněte.

S tím vám bohužel nepomohu, tady jste na technické potvoře.

Dobrý den, u televize Pavlína Žaloudková, jak vám mohu pomoci?

Mohl byste mi přiblížit o co jde?...., aha,..., promiňte. To jste mi to
spíše oddálil.

Napište si tam ping. Jako ping pong, ale bez pongu.

Dobrý den, u telefonu Kamil Dušák, co vám mohu udělat?

Když tam máte dva antivirové programy najednou, to je jako kdybyste měl
u domu dvě bezpečnostní agentury, které se mezi sebou neznají. Hned jak
by se potkaly, nastal by šrumec!

Když se podíváte dolů, tak tam uvidíte dvě ponožky. Máte? Nemáte je tam?
Musí tam být....Jo aha! Moc se omlouvám, já myslel dvě položky na
monitoru...

Naši operátoři hovoří (Když to nejde, tak to nejde.)

Ty dvě modemy na tom diody svítí?

Já vám dám telefonní drát na seznam.

Linka je vedena na jméno Šun Jun Čung Ťin Han? Cože? Aha, takže na pana
Nováka...

Tak já tu zadám na techniky servilní požadavek...

Dobrá, tak já vás tedy přepojím zpátky do té nabídky a tam se proklikáte.
Přeji pevné nervy a příjemný večer...

Spyware, to je takový zrůdný program...

Takže jste připojen, to jsem rád. Vám to nefungovalo, protože jste měl
nastaveno všechno co šlo úplně špatně, plus ještě něco co snad ani
nešlo.





Zákazníci versus Technická podpora

Zákazník: Já jsem technik, na mě můžete mluvit odborně.
Operátor: Rozumím. Chce to po vás autorizaci pop trojky, nebo esemtépéčka?
Zákazník: Ehm..., cože?

Zákazník: K vám se dovolat, to je umění! Prosim vás, vy tam jste sám?
Operátor: Někdy mám ten pocit.

Zákazník: Já vám to hlásil už přede dvěma hodinama a nikdo se neozval!
Chci to zrušit!
Operátor: Pane Nováku, nebudeme to dramatizovat...

Zákazník: U telefonu pan Koláček! A nebude to tak sladký hovor jak si
myslíte!

Zákazník: Já jsem výslovně říkal, ať mi sem neposílají toho technika co
tu byl minule!
Jdu ke dveřím, vodevřu a co myslíte? No byl to von!

Zákazník: Já bych křičel, já bych brečel, ale ani na jedno už nemám
sílu. Už jenom volám.

Zákazník: Helejte se! To už jste asi pátej s kym mluvim! Já už to celý
znova opakovat nebudu! To si tam pořešte!
Operátor: Mohl byste mi to zopakovat?

Operátor: Do jména zadejte O2.
Zákazník: Ó mám dát malé nebo velké?
Operátor: Dejte velké, my jsme velká společnost.

Zákazník: Pošlete sem konečně někoho, kdo tomu rozumí, jinak na to
pustím manželku a to teprve budete koukat!

Operátor: Co se týká toho připojení, vy jste už ve vlastnostech?
Zákazník: Co se týká toho připojení, tak jsem už tejden v řiti!

Zákazník: Já bych rád věděl, proč se mi nezobrazuje číslo volaného.
Operátor: Velice se omlouvám, ale tohle řeší kolegové z hlasových služeb.
Zákazník: A kde jsem teď?
Operátor: Na technické podpoře internetového připojení.
Zákazník: Výborně! Já si objednával O2TV a rád bych věděl kdy to bude.
Operátor: Velice se omlouvám, ale tohle řeší kolegové z obchodního
oddělení...
Zákazník: Tak to bych rád věděl, proč mi v Mozille nefunguje aktualizace.
Operátor: Je mi líto, ale tohle já neřeším, protože....
Zákazník: Ježíši! Vaší práci bych chtěl mít!

Zákazník: To v Americe, tam by to bylo hned!! Ale vy jste pořád v Čechách!
Operátor: Pane, vy jste ale momentálně také v Čechách.

Zákazník: Já jsem technik!
Operátor: Já vím. Takových techniků sem hodně volá...

Zákazník: Chci okamžitě mluvit s nejvyšším vedením!! To vedení, to je
Praha?
Operátor: Obávám se, že Madrid.

Zákazník: Včera zase vypadla Prima!
Operátor: A už to funguje?
Zákazník: Teď jo, ale já neviděl poslední díl Letiště! Nevim co se stalo!
Operátor: No ona dala nakonec přednost tomu pilotovi...

Operátor: Máte tam ten kurzor?
Zákazník: Já nevím. To mělo být v tom instalačním balíčku?


Teplice - Šanov

17. října 2009 v 18:26 | Jakub Čermák |  Zelené peří
(Je to jedna z nejfantastičtějších básní, jaké jsem slyšela.
Stojí za to, přečíst si ji.)

* * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * *

Tohle je poslední zkouška, řekla propast
Musíš do mě skočit!
Rozhlédnul jsem se pověrčivě po domech a platanech,
Které mě sem sledovaly celou noc,
Které se za mnou nemotorně plížily
A když jsem se ohlídnul,
Snažily se nedát nic znát
Bez účasti přežvykovaly štěrk
Teď stály napjaté.
Mimoděk se škrábaly veverkami
A domy, které byly moc vzadu, si stoupaly na špičky,
Měl jsem své fanoušky.
Těšilo mě to u podbřišku.

Ne, vydechnul jsem,
Teklo mi to po rtech jako smetana,
Jako bych líbal klín svaté ženě,
Ne! Ty skočíš do mě!
A popadnul jsem propast za dno
Nasoukal si ji ústy do krku,
Jak hlubokou tak mělkou
A polknul jsem.














Chtěl jsem se smát
Mohutné platany prozpěvovaly silnými hlasy
A v těch ženštějších z nich
Rostly ze spolykaného štěrku tepající skály
až se jim kulatila bříška
Nějak naprázdno - trochu, ale naprázdno!
Jako při pohřbu vévody
Jenomže jsem byl víc jáma než vévoda

Chtěl jsem se smát, ale otevřel jsem ústa
A proskočila mi jimi kočka

Po dni té propasti jde kočka
Na měkkých tlapkách jde pomalu a ohlíží se
Propast je veliká
Po dně té propasti jde kočka
A propast a ni nedýchá, aby se nezachvěla,
Jistě, myslí si,
Jsem příliš veliká, než abych byla opuštěná,
Jistě, myslí si,
Ale co kdyby mi utekla









Dívám se po těch dvou, jako po krajině,
Kterou zakázali
Kolem mě se srocují stromy
Pochvalně kývají strnulými kmeny
A svraštělé nebe pulsuje.
Stařena před porodem.
Dívám se skrze ni, dívám se na sebe
A ty něžnější z platanů s kulatými bříšky
Mi nabízejí lásku.

Po dně té propasti doběhla kočka k jezeru
Nahnula se nad hladinou
A poprvé se uviděla, že je černá















Chodím a ptám se domů, jestli v nich žijí lidé
Ale pod peřinami v prohnutých postelích
Spí jenom sochy!
Někde sousoší …

Na schodech svaté Alžběty zatím seděl čert.
Sledoval hořící domy
Po šedých stehnech města teklo mléko
A holubi trčeli v hlíně jako zahozené šípy
Já to tak nemyslel!
Schoulený chytnul se kolem kolen
A kopýtkem vyryl do schodů křížek
Kostel se nahnul a ukáplo z něj vína
Že k sobě nemohli, aspoň si zaplakali.

Sloupal jsem ze sebe šaty
A lil si vodu z konve rovnou po těle
Zůstaly po něm červené brázdy jako po dívčích nehtech
Nahý jsem vyběhnul ven,
Sehnu se k zemi a ryl prsty ve hlíně,
Vidíte, mluvil jsem k přízrakům
Tady tudy poteče veliká řeka!
Šíleným šeptáním vymele údolí
Měsíc se skloní nad zemí a bude jí z něho číst
Budoucnost
Tohle je čára života
Běžel jsem skloněný
A platany mi rozpačitě uhýbaly
Tohle je čára života, tady to uzounké
Jako doufání
Běžel jsem skloněný, nesměl se narovnat
Aby ta čára neskončila
Sám jako žárovka
Pokaždé když se pode mnou milovali, zhasnul jsem

Opilá Alžběta za mnou měla zkrvácená ústa
A něco jimi šeptala
Přišourali se plyšáci, navlhlí
A vedli se mnou monolog













Taky jsem sedal před kostely a volal: Bože, vylez!
Ale to on ne.
Potom se ozvalo zvíře, jež chodí za zamčenými dveřmi svaté Alžběty
Jako paměť
Cítím ho jak se dívá z druhé strany starého dřeva
Nemůžeš dýchat
To je dobře to je dobře

Jsem oheň pod jezerem
Hladina města černá
A napnutá jako prostěradlo
Bílý břeh plný noci
Zamrzlé kaluže před nádražím
Tady se klouzali kati bez kapucí
Tudy šli a město ztichlo
Zavřelo oči při polibku
Veliké jazyky se draly betonem jak slzy
A hrudník Sudet se svíral
Malými výbuchy

Jsem potok pod městem
A jestli promluvím protrhnu jeho staženou kůži
Vystřelím nad temnou hladinu v podobě
Světlého dívčího těla
Bílého ohňostroje

A dá-li země, bude tvoje tělo
A dá-li nebe, uvidím ve vodě pod sebou tvé lesklé oči
Poslední slova jsem už říkal já, kdoví jak
Z gotických oken nad nám chrčel Bach

Kdepak jsi,
Řekla představa a čumákem se mi otřela o čelo
Před úsvitem začalo pršet
Přízraky se slezly k loužím,
Stály nad nimi jak vodotrysky
A zpod žeber jim vylézala nějaká zvířata











Nad propastí dráp a oko
Přízraků ubývalo
Kanály se valila mýdlová voda
Ale než zmizely úplně,
Sekla u obrubníku kočka holuba
Čůrkem z něj teklo k přízrakům
Něco jako víno

A já je sledoval z okraje střechy
Nohy mi bimbaly nad okapy jako zvony
A jak jsem táhl v prosvítajícím slunci
Pomalu těmi okapy odtékaly
Zůstal jsem ležet na dlažbě jako kaluž
Abys mě našla, rozčeřila,
Aby ses ve mně utopila,
jak se říká

na břehu jezera se kočka schoulila a usnula
teplá a sevřená hromádka popela
hladím ji každým svým výdechem
utekl jsem všemu, kromě těla
stál jsem sám a propast rostla tak,
že místy bylo vidět dovnitř















Šanovem obcházel kamenný kůň
a sem tam přišel na otevřenou sedmikrásku
ano ano, to je ono,
huhlal a trhal ty kytky z hlíny,
vázal z nich takové dárečky po studené zemi
litoval, že se nevejde na obrubník
a pak si všimnul mě
ano ano, to je ono,
zahuhňal a vytrhl mě s hrstkou trávy z hlíny,
jak ve snu blázna

ale tohle bylo
doopravdy


Mayday

17. října 2009 v 17:57 | Thomas H.Block |  Knihy - horory a thrillery

Straton 797 společnosti Trans United má za sebou několik úspěšných letů. Průběh letu 52 se nemění od předchozích. Až na jednu maličkost.
V dráze stratonu se totiž nachází armádní cvičný terč pro samonaváděcí raketovou střelu. A protože se jedná o ostrou střelu, civilní letoun je logicky vybrán jako cíl.
Než armádní vedení zjistí, že se jedná o omyl, raketová střela splní svůj účel. Piloti stratonu sice na poslední chvíli rozpoznají nebezpečí, jsou však bezmocní - střela je automatická a vybírá si větší cíl.
V letadle se během několika vteřin rozpoutá naprosté peklo - raketa při průletu trupem letounu nejen poškodí letoun, ale způsobí i dekompresi. Cestující nemají šanci - koho nevysaje podtlak z letadla ven, ten během několika minut ztrácí tlak - kyslíkové masky v tomto případě nepomáhají. Nedostatek kyslíku a tlaku působí i na piloty stratonu - ztrácejí vědomí a postupně i rozum.
Vzduchem se řítí neovladatelný poškozený kolos...

Tato knížečka, vydaná v roce 1979 v Londýně, je dodnes napínavá a čtivá. Od okamžiku, kdy si piloti uvědomí přítomnost vojenského terče následuje dokonalá zkáza. Přežije jen několik cestujících, kteří se v té chvíli nachází na toaletách - díky tomu, že v těchto kabinkách se udrží tlak, uniknou poškození.
John Berry je jeden z nich. John Berry je obchodní zástupce a v soukromí se věnuje amatérskému létání. Ovšem nadzvukový obří letoun je trochu jiná třída než soukromá letadélka... Berrymu ale nezbývá nic jiného než zkusit letadlo pilotovat. Zkouší navázat rádiové spojení a ohlásit nehodu - to se mu později podaří. V řidícím středisku však nesedí jen dispečeři a zkušení piloti, ale také se tam objeví zástupce pojišťovací společnosti. A v jeho zájmu je, aby letadlo s 300 poškozenými cestujícími nepřistálo...

Tento strhující příběh se dá číst i v dnešní době, kdy je člověk zahlcen záplavou katastrofických, špionážních a dobrodružných románů. Do Mayday se zakousnete a knihu neodložíte, dokud nedočtete...

U nás vyšlo v r.1988, vydalo Naše vojsko. Přeložil Zdeněk Hron.

Moje hodnocení: 80%


Modrý pták

17. října 2009 v 16:57 | Kamila Abassi |  Zelené peří
Jako blázen nemocný touhou po domově v nekonečné galaxii Lyry
Jako slza tisíce let v dáli
Jako v kulaté mýdlové bublině z mé čisté zvědavosti
K počátku vývoje
Chci uhasit štiplavý aerosoly,
Co z úst ti vanou navěky,
Kde bláznivá romantička čeká na přítele jako valčík při měsíci,
Jako večeře při svíčkách a mejkap v očích džentlmena
Má tmavé brýle a sedí u okna
Je posel své utkvělé představy
Pak rychlejší než střela prolíná se v oběžných dráhách slepého monitoru
V kopiích Rembramta vyhrát svou modrou sojku
A vyjít z těch čtyřech zdí za Protem
Jen přivonět ke květům té křehké břízy
A zapomenout na zápach každého nového rána
Pohoupat na houpačce lokýnky malých princezen
Chránit je od kapek vody
Jen se unést a snít
Jak spadne z nebe ten ohnivej vůz návratu do vlastní minulosti
Pocit jako nic
V rakvi s modrým lemováním
A v uších písek nesmyslnosti esejí
Být mrtvým mužem v Santa Rosé
Pak snad skrýt svůj život v rozpínání,
Až vesmír se začne hroutit do sebe,
Až konečně začneme žít
Můj svět podle Prota


Bedna na papouška

17. října 2009 v 16:54 | Kamila Abassi |  Zelené peří
Máte bednu na papouška?
Maličkou bednu s dvířky ze slonoviny
Dáte mi ji za papouška? Až ho chytím?
Až za ním spadnou dvířka slonoviny?
Až mu barevný peříčka zšediví?
Vyměním bednu za papouška,
Co mu vrásky zůstanou a v zobáčku pár zrn
Máte bednu na papouška?
Aby nebyl sám ...

Mý modrý ráno

17. října 2009 v 16:38 | Kamila Abassi |  Zelené peří

Květen - hromada bílých květů lemuje šedý chodníky
Cituprázdný duše přemílají o citech
Bezmyšlenkovitě na ně dupou a zašlapávají je do bílého podkladu
Bosá nožka vysíleného jara pobíhá po prázdných dlaždicích
A hladí i reliéfy zla,
Který se jí jako střepy zarývají do bosých nohou
Nic neříkajíc, zahalená do voňavý trávy, snaží se probudit slunce,
Vykouzlit na dětskejch tvářích úsměv
Zahalit slavíky zlatem, zasklít nudný večery
Rosa jí teče z očí a líbá bolavý ráno
Zotavuje plačky
Má klobouček ve vlasech
Bláznivej úsměv rudejch rtů, rozpálený tváře
Bílá jarní víla se probouzí
Do modrýho rána


Barvy

17. října 2009 v 16:36 | Kamila Abassi |  Zelené peří
Bílá nevinnou lilií se zmítá
Červená zavoní po odkvetlém máku
Žlutá zahřeje mne slunečním smíchem
Černá budu se bát ve tmě
Oranžová probodne mne žárem
Modrá voda omyje ti tvář
Růžovým deštěm to voní
Jen z barev vůně se stanou


Vtipy na listopad

17. října 2009 v 12:49 | neznámý |  Došlo mi v e-mailu... vtípky, hříčky, zajímavé texty
Michael Jackson nebude zpopelněn.
Vzhledem k tomu, že jeho tělo je z 86 procent tvořeno
plasty, bude zrecyklován a použit pro výrobu Lega,
aby si mohl i nadále hrát s dětmi.

Přijde blondýnka na rentgen a na snímku se objeví druhá páteř. Doktor ji pošle ke gynekologovi
a ten se jí ptá:" Používáte tampony?"
Blondýnka odpoví: "Pochopitelně ano!
"A vyndaváte předtím ten minulý??"

Víte, co je absolutní stáří?
Když vycházíte z muzea a spustí se alarm.

Dva kamarádi popíjejí večer v hospodě a jeden se začne druhému svěřovat.
"Nevím, co už mám dělat, když se vracím v noci domů z hospody.
Nejdříve, než vjedu na příjezdovou cestu ke garáži, tak vypnu motor, pak
světla a zajedu tam setrvačností.
Potom si sundám boty, po špičkách vyjdu schody nahoru a v koupelně se
odstrojím.
Opatrně si lehnu do postele, ale moje žena se stejně vzbudí a začne na
mě ječet, co si to dovoluji přitáhnout domů zase tak pozdě!"
"Jo kamaráde, ty máš úplně špatný přístup k věci.
To já do garáže vletím, až skřípají brzdy, vyřítím se po schodech
nahoru, hodím boty do skříně, skočím do postele, plácnu ji přes zadek a zeptám
se:" Jsi taky tak nadržená jako já?"
A ona předstírá, že je v hlubokým spánku.





Americká a česká žena:
Americká žena má na nohou botys vysokým podpatkem, na jedné
ruce zlaté hodinky a na druhé diamantový náramek. Na krku
stříbrnou lišku.
Česká žena má na nohou křečové žíly, na jedné ruce plačící děcko,
v druhé ruce nákupní tašku a na krku muže, kterého musí živit.

Gumoví medvídci

16. října 2009 v 16:14 | neznámý |  Došlo mi v e-mailu... vtípky, hříčky, zajímavé texty
Už dřív jsem dostala v jednom z majlíků sbírku obrázků gumových medvídků. Líbilo se mi, že někoho napadlo vzít obyčejné gumídky, napózovat je a nafotit. Podle těch foteček by se dal napsat příběh... jako ze života gumídků.
Několik scének je jasných...

Tak třeba meditace. I gumídci mají své chvilky...


Gumídci se rádi sdružují!









Ale dovedou vytlačit ze středu tzv.odlišné !!!


























Jsou zamilovaní


A sebedestruktivní.












Rádi se baví, nevyhnou se tetování, ale občas to přeženou...




























Další řada vtipů

13. října 2009 v 9:51 | neznámý |  Došlo mi v e-mailu... vtípky, hříčky, zajímavé texty
Babka sa prihlásila na univerzitu.
Doklady mala v poriadku, skúšky urobila, a tak ju prijali.
Ale predsa si komisia neodpustila jednu otázku:
Babka, a načo vám bude na penzii vysoká škola?
To nie kvôli sebe, ale kvôli dedovi.
Ten starý cap povedal, že by k sedemdesiatke ako darček strašne chcel
ešte raz prefiknúť nejakú študentku.









Nepotrebujem životnú poistku.
Chcem, aby bol každý úprimne smutný keď umriem.


Moja prababka bola taká stará, že keď som jej povedal, aby sa
správala primerane svojmu veku, umrela.










Alkohol nie je odpoveďou, ale aspoň zabudneš na otázku...

Doteraz som bol hlúpy.. ale teraz u mňa nastal obrat o 360 stupňov..

V poslednej dobe toľko pracujem, že to už ide na úkor pitia...

Oženiť sa len kvôli sexu, je ako kúpiť si Boeing 747 len pre
oriešky zdarma.

Moja partnerka ma obviňuje z toho, že ju nikdy nepočúvam...


Či z niečoho podobného...













Moja stará mama bola veľmi tvrdá žena. Troch mužov pochovala...
pričom dvaja len driemali.



Jih proti Severu

11. října 2009 v 22:55 | Margarett Mitchellová |  Knihy - romantické
Scarlett O´Harová je mladá rozmazlená dcerka majitele plantáží. Její svět se točí jen kolem ctitelů, krásných šatů a střevíčků a plesů. A kolem jistého Ashleyho Wilkese, který se vymyká představě o běžném typu jižanské šlechty.
Ashley Scarlett obdivuje pro její živost a jiskru, je však zasnouben se svou sestřenkou a zasnoubení nemíní zrušit. Scarlett se poprvé dostává odmítnutí a zklamání v lásce řeší brzkou svatbou - vezme si Melaniina bratra a tím se stává součástí Ashleyho rodiny.

V této době se hodně hovoří o nadcházející válce, jediný skeptický muž, který vidí porážku, je Rhett Buttler, bohatý podnikavý muž, kterého Ashley pozval na zásnubní večírek.
K válce brzy dochází - mladí muži narukují, ze Scarlett se stává vdova s děckem a Scarlett odchází za svou příbuznou Melanií do Atlanty.

Tam potkává znovu Rhetta, který jí pomáhá dostat se do společnosti - a kvůli snaze získat Scarlettinu přízeň se setkává i s Melanií. Cynický kapitán Buttler poznává její absolutní nesobeckost a laskavou povahu a jeho nedůvěra se mění v hluboký obdiv pro tuto ženu.

Válka však nekončí a Scarlett poznává nejen počáteční nadšení, ale i postupné vystřízlivění, horko, nepohodlí a hlad. Potkává se s prvními raněnými, vidí bídu, nemoci a umírání. Do válečného šílenství se narodí Melanii dítě - s porodem jí pomáhá právě Scarlett, která zůstala jako jediná, po hromadném útěku obyvatel z města.
Rhett je odváží z obsazované Atlanty - cestou je však opouští a vydává se do téměř ztracené války.
Scarlett se vrací domů - domov je však cizí místo, s bezmocnými a vyděšenými obyvateli. Scarlett nanachází útěchu, ale tíhu nových povinností a boje o přežití. Z rozmarné jižanské krásky se stává tvrdá nelítostná žena.

Návrat Ashleyho z války vše spíše zkomplikuje než usnadní. Nechává ho i s rodinou u sebe, Ashley se snaží jí pomáhat s prací, není však zručný a nemůže se uplatnit.. Nemůže jí pomoct ani s nejnovější situací, kdy jsou na Taru vypsány obrovské daně. Vypadá to, že na plantáž má někdo zálusk.
Scarlett se znovu vydává do Atlanty, chce požádat Rhetta o finanční pomoc. Rhett je však zrovna uvězněn a pomoc jí odmítá. Scarlett v zoufalství poplete hlavu Frankovi, snoubenci její sestry - sňatkem získá peníze, vyplatí Taru, ale ztrácí kontakt s rodinou.

Je podruhé vdaná, pomáhá s Frankovým podnikem a s podporou Rhetta, kterého mezitím propustili na svobodu, začíná podnikat. Podnikání se jí daří, v osobním životě je však nešťastna. Svého muže si neváží, marně miluje Ashleyho a jediný, s kým se cítí dobře, je Rhett. Na svých pracovních vyjížďkách je však přepadena - její manžel s Ashleym a dalšími uspořádají odvetnou akci - a přichází o život. Scarlett je vdova už podruhé - a je zaskočená brzkou žádostí o ruku právě Rhettem, kterého bytostně nesnáší.Protože je však praktická dáma, Rhetta si vezme - a v nejbližší době si užívá nejbáječnější líbánky a rozmazlování, které od války nezažila.

Vše je na dobré cestě vybudovat si skvělý život - to však pokazí sentimentálními vzpomínkami na Ashleyho. Rhett je taky jenom člověk - a to neustálé lpění Scarlett na Ashleym ho ničí. Jejich manželství na čas zachraňuje dcerka, která se jim narodí - malá Bony Blue zcela mění Rhettovu osobnost. Naneštěstí dojde k tragedii, při které malá Bony zahyne. Scarlett pocítí další bolestnou ztrátu, Rhett však smrt své dcery nese tak těžce, že musí zasáhnout Melanie, aby vše urovnala. Melanie je však těhotná a její stav ji vyčerpává - tragedie v rodině přispěje k tomu, že onemocní - a po krátké nemoci umírá. Při posledním hovoru jí Melanie otevírá oči - a Scarlett si uvědomuje, že vlastně miluje Rhetta.

Na smíření je však pozdě, Rhett již ke Scarlett nic necít a v Atlantě ho nic nedrží. Odchází od Scarlett s nadějí, že začne znovu a sám. Scarlett zůstává sama, bez manžela a bez přátel.














Jih proti severu byla jedna z knížek, které mě posilovaly, když mi bylo hodně mizerně. Četla jsem ji mnohokrát a nikdy mě neomrzela.
Scarlett byla obdivuhodná ženská, tu její sílu jsem ji záviděla. Tolikrát ztratila všechno co měla a vždycky znovu vstala. Starala se o sebe, to ano, ale vždycky myslela i na druhé, podporovala svoji rodinu, živila svoje sestry, svoje tety… byla šikovná, praktická, paličatá - a hloupá. Jak byla nadaná po obchodní stránce, tak byla zaslepená v osobní rovině. Její blouznivá láska k dokonalému gentlmanu Ashleymu se změnila v posedlost. Byla to sice iluze, která jí pomáhala v těch nejhorších chvílích - ale paradoxně si s ní rozbila ten nejideálnější vztah s mužem, jaký mohla kdy mít.
Rhett byl už natolik zkušený, že přesně věděl, co se ve Scarlett skrývá - ale její uminutost předčila všechna jeho očekávání. Tedy v záporném smyslu. Tolik trpělivosti, kterou vynaložil pro Scarlett, jí v životě nikdo nevěnoval. A přestože jejich vztah neustále shazoval a ironizoval, miloval ji déle a víc než kterýkoliv jiný muž.
Konec byl zničující, jestli mi bylo někoho líto, tak nejen Scarlett, která si dokonale zničila každou cestu ke štěstí, ale hlavně Rhetta, který byl nakonec citově ubitý.Bohužel, jiný výraz mě nenapadá.
Závěrečné prohlédnutí Scarlett už bylo téměř zbytečné. Její snaha všechno napravit přišla pozdě. Ale přesto román nekončí pesimisticky - konec zůstává otevřený - a čtenář má přece jen naději, že někdy v budoucnu se věci napraví a ti dva se znovu sejdou.

Knihu vydalo Naše vojsko, v roce 1991, přeložil Zdeněk Hron, ilustroval Adolf Born.
Osobní ohodnocení - 100%