Exedra znamená místnost. V této místnosti najdete obrázky, vtipné texty, zajímavé básně nebo recenze o knihách či filmech.

Listopad 2009

Inspirace pro ženy

30. listopadu 2009 v 19:53 | neznámý |  Došlo mi v e-mailu... vtípky, hříčky, zajímavé texty

Šla jsem jednou ulicí, když mě oslovila obzvláště špinavá a zanedbaná
bezdomovkyně, která mě požádala o pár dolarů na večeři.
Vyndala jsem svou peněženku, vytáhla deset dolarů a zeptala jsem se:
"Když Vám dám ty peníze, nekoupíte si za ně víno místo večeře?"
"Ne, přestala jsem pít již před lety", řekla mi bezdomovkyně.
"Nepoužijete je na nákupy, místo abyste si opatřila jídlo?" zeptala
jsem se.
"Ne, neztrácím čas nakupováním", odpověděla bezdomovkyně. "Potřebuji
veškerý svůj čas na to, abych zůstala naživu."
"Nepoužijete je v kadeřnictví, místo zakoupení potravin?" zeptala
jsem se.
"Jste BLÁZEN!" odpověděla bezdomovkyně. Moje vlasy nejsou upraveny
již 20let."
"Dobře", řekla jsem. "Nedám Vám ty peníze. Místo toho Vás s manželem
vezmeme dnes na večeři."
Bezdomovkyně byla v šoku. "Nebude se Váš manžel na Vás za to zlobit?
Já vím, že jsem špinavá a asi pěkně odporně zapáchám."
Řekla jsem: "To je v pořádku. Je důležité, aby viděl, jak vypadá žena
poté, co se vzdá nakupování, kadeřníka a vína."


Listopadová světýlka

29. listopadu 2009 v 15:29 | neznámý |  Došlo mi v e-mailu... vtípky, hříčky, zajímavé texty
Koukám, že to sluníčko ne a ne vylézt. Rozhodlo se nám uštědřit několik krátkodobých návštěv a jinak zakysaně dlí za mraky a odmítá vylézt na svět a ukázat se v plné parádě...

Naštěstí existují světlíčka a plamínky, které aspoň zčásti vyvolávají iluzi světla...
























Adoptujte si svého zajatce

29. listopadu 2009 v 15:21 | neznámý |  Došlo mi v e-mailu... vtípky, hříčky, zajímavé texty

Občan napsal do Bílého domu
Stěžoval si na zacházení, jehož se dostalo zajatci z afghánské války.

Následuje kopie odpovědi:

Bílý dům
1600 Pennsylvania Avenue
Washington, D.C.


Vážený stěžující si občane,

děkujeme Vám za nedávný dopis, v němž jste kritizoval zacházení se zajatci z
Talibanu a Al-Kajdy, kteří jsou v současné době drženi v Guantanamo Bay na
Kubě. Vláda bere tyto věci vážně a Váš názor zazněl zde ve Washingtonu
zřetelně a nahlas. Jistě se rád dozvíte, že díky obavám občanů jako jste Vy
zřizujeme program přeškolení teroristů, který se bude jmenovat "Liberálové
přebírají odpovědnost za zabijáky" (Liberals Accept Responsibility for
Killers), zkráceně LARK. Na základě pravidel tohoto nového programu jsme se
rozhodli umístit jednoho teroristu do Vaší osobní péče.

Vybrali jsme pro Vás zajatce, který k Vám má být dopraven příští pondělí.
Budete o Aliho Mohammeda Ahmeda bin Mahmuda pečovat dle standardu, které
jste osobně písemně vyžadoval. Jednou týdne Vás budeme kontrolovat, abychom
zajistili, že Vaše standardy péče o Ahmeda odpovídají těm, které jste tak
přísně doporučoval ve svém dopise.

Ahmed je sice mimořádně násilnický sociopat, ale doufáme, že Vaše citlivost
k - dle Vašeho popisu - problému jeho postojů mu pomůže překonat tuto
povahovou vadu. Možná máte pravdu, když tyto problémy popisujete jako pouhé
kulturní rozdíly.

Terorista, kterého tímto adoptujete, je výjimečně zdatný bojovník v boji
muže proti muži, a dovede ukončit lidský život za použití tak jednoduchých
prostředků jako je tužka nebo pilníček na nehty. Je též znalcem ve vyrábění
řady výbušných zařízení z předmětů obvyklých pro chod domácnosti, takže
možná uznáte za vhodné tyto předměty před ním skrývat, pakliže se ovšem
neobáváte, že by ho toto jednání mohlo nějak urazit.

Ahmed si nebude přát jakkoliv komunikovat s Vaší paní nebo Vašimi dcerami,
neboť považuje všechny ženy za formu majetku, který nedosáhl úrovně člověka.
Toto je pro něj obzvláště citlivá otázka. Je známo, že se projevuje
násilnicky, když má kolem sebe ženy, které nedodržují způsob oblékání, jenž
považuje za vhodný. Jsem si ale jist, že si po nějaké době Vaše paní a dcery
zvyknou a naopak budou rády, že se těší anonymitě, kterou jim poskytuje
burka. Připomeňte jim pouze, že to vše je součástí projevu úcty k jeho
kultuře a náboženské víře.

Ještě jednou Vám děkujeme za Vaše psaní. Jsme opravdu vděční, když nás lidé
jako Vy informují, jak máme dělat správně svoji práci. Dobře pečujte o
Ahmeda a hodně štěstí.

(Nešlo by to nejak aplikovat na bojovníky za práva cikánů z řad našich
politických špiček?)

O ženách, mužích a manželství 2

29. listopadu 2009 v 15:18 | neznámý |  Došlo mi v e-mailu... vtípky, hříčky, zajímavé texty

Manželství je jako obležená pevnost:
Kdo je venku, chce dovnitř
A kdo je vevnitř, chce ven.
Arabské přísloví

Oženit se znamená zdvojnásobit své povinnosti a napůl omezit svá práva.
A.Schopenhauer

Jedna hádka s manželkou mě stojí víc energie než pět tiskových konferencí.
de Taille

Kdo se bere z lásky, bude žít v bolestech.
Španěl.přísl.

Kde je uzavíráno manželství bez lásky, tam brzy vznikne láska bez manželství.
Franclin

Za dotěru se vdej a dá ti svatý pokoj.
Ital.přísloví

Listopadová melancholie

28. listopadu 2009 v 11:10 | neznámý
Lidé tak často sní o nesmrtelnosti, o věčném životě
a přitom neví, co mají dělat, když venku v neděli prší.













Nekažme si to co máme touhou po tom, co nemáme.













Zvířata prchají před bezprostředním nebezpečím
a když mu unikla, jsou klidné.
My se trápíme i budoucím i minulým.


Hospodářská krize

28. listopadu 2009 v 11:05 | neznámý |  Došlo mi v e-mailu... vtípky, hříčky, zajímavé texty
To, čemu jsme zvykli říkat hospodářská krize, je jiné jméno pro mravní bídu.
Mravní bída je příčina, hospodářský úpadek je následek. V naší zemi je mnoho
lidí, kteří se domnívají, že hospodářský úpadek lze sanovat penězi. Hrozím se důsledku tohoto omylu. V postavení, v němž se nacházíme, nepotřebujeme
žádných geniálních obratů a kombinací. Potřebujeme mravní stanoviska k lidem, k práci a veřejnému majetku. Nepodporovat bankrotáře, nedělat dluhy, nevyhazovat hodnoty za nic, nevydírat pracující, dělat to, co nás pozvedlo z poválečné bídy,pracovat a šetřit a učinit práci a šetření výnosnější, žádoucnější a čestnější než lenošení a mrhání.* Máte pravdu, je třeba překonat krizi důvěry, technickými zásahy, finančními a úvěrovými ji však překonat nelze, důvěra je věc osobní a důvěru lze obnovit jen mravním hlediskem a osobním příkladem.


Výrok Tomáše Bati z roku 1932


Hlavní třída

27. listopadu 2009 v 23:11 | Sinclair Lewis |  Knihy - romány vážné i nevážné

Začátkem 20.století převládalo v Americe mínění, že maloměsta jsou jakýmsi rájem na zemi, že jsou sídlem ctnosti, přičinlivosti a rodinného štěstí. Nekritické vychvalování pěkných sousedských vztahů a vzájemného lidského porozumění přispívalo vydatně k jejich slávě.
Spisovatel Sinclair Lewis se však jako syn lékaře působívího v jednom z takových městeček ve státě Minnesota přesvědčil sám na sobě, že zdejší život je docela jiný, že pod maskou bodrosti a dobromyslnosti se skrývá přetvářka, neupřímnost a závist. A jak krutá zášť stihne odvážlivce, který by se pokusil vybočit z ustálených konvencí a zvyklostí.
Román Hlavní třída, který poprvé vyšel poprvé v roce 1920, je kritickým pohledem na život z jednoho městeček z minnesotské prérie. Sem se dostává mladičká, vzdělaná Carol Milfordová, když se provdá za gopherprairijského lékaře Williama Kennicota. Přichází plná snů, nádherných představ a ideálů, touží po kráse a užitečné činnosti, chce vše kolem sebe zvelebovat, snaží se ze všech sil povznést kulturní úroveň obyvatel městečka. Její úsilí však naráží na lidské nepochopení a pohodlnost a Carol sama, unavená dlouhým a nerovným zápasem, se vzdává. Docela poražena však není, protože jí zůstává jistota: ... "V jednom jsem nepodlehla. Nikdy jsem neomlouvala své neúspěchy tím, že bych snižovala své cíle a prohlašovala je za překonané... Snad jsem nebojovala dobře, ale víry jsem nepozbyla."











Carol mi připadala jako trochu exotický ptáček, s rozmáchlými křídly, postupně kousek po kousku sestřihovanými. Zpočátku je plná naivních představ, jak změní lidi a jak změní svět, chtěla by všechno a hned - a tvrdě narazí nejen na nepochopení, ale i na vnitřní odpor místních lidiček, které její kritika místních poměrů nepřivede k nápravě a přebudování městečka, ale k intenzívnímu odporu vůči jejím snahám.
Carol postupně prochází všemi možnými fázemi, od nadšení po těžké zklamání, skepsi a rezignaci - ale nevzdává se úplně. Ustoupí z mnoha svých představ, ale nevzdává se úplně.

Ještě pár slov k postavě jejího manžela - Williama Kennicota. Není to žádný omezený hlupák, ani hrubián, který by utlačoval nebo týral svoji manželku. Ne, vcelku se projevil jako milující a chápavý manžel, který jí dal celkem volnou ruku pro prosazování svých představ. Jenom, stejně jako obyvatelé městečka, měl rád své pohodlí, své zažité zvyky a své přátele. Pokud toto Carol svými iniciativami ohrožovala, snažil se ji ovlivnit tak, aby slevovala ze svých nároků na lidi kolem. Carol se tedy čas od času cítila zatlačená do kouta, posouvaná do role manželky a matky, do role domácí puťky, která se stará jen o blaho svého manžela a svého dítěte. (Ne o blaho svoje). Na rozdíl od tisíců žen v podobném postavení se dokázala manželovi vzepřít a na nějaký čas odjet do velkého města, najít si práci a žít si svůj život.
A Kennicot, na rozdíl od tisíců mužů v podobném postavení, najde sílu, aby pro svou ženu přijel, přesvědčil ji o návratu - a usnadnil jí nový život ve starém domově tak, aby mohla "dýchat."

Takže mimo jiné je kniha i o kompromisech, ústupcích, které postupně udělají oba manželé. (Nicméně je pravda, že pokud by se Carol nevzepřela a nechala sebou vláčet, Kennicot by ji brzy udolal a vtlačil do role puťky domácí. Ono je totiž jednodušší, mít doma někoho, kdo o vás pečuje, vaří, pere, uklízí dům. )

Hvězda

26. listopadu 2009 v 10:36 | Kačenka2 |  Liter.cz

Pro dnešní noc chci být Tvá
Z paprsků slunce ve svatebním
Tu před tebou stát.

Po hvězdné obloze zlatými střevíčky
Jíti...Dojít k hvězdné bráně a otevřít
Ji.

Ze sluneční záře být kráskou tvých snů
Dotýkat se dlaní tvého polštáře a být strážcem
Tvých chmur.

Jsem hvězda jedna jediná a proto
Budu celou noc jen Tvá..Zářivá...


Lásky přelétavý motýlek

26. listopadu 2009 v 10:36 | Kačenka2 |  Liter.cz

Chytila láska přelétavého motýla
Pevně ho držela ve své malé dlani
A cítila..chladný...smutný...malý
....Svět....

Svět přeludů,radosti a smutku
Má plakat..má se smát..má stisknout dlaň
A být vrahem?

Váhá a je jí jedno co bude a nebude
Pláče..Její dlaň se rozevřela
Je volný ten bludivý malý svět
Je volný jako dřív...

Tak si leť řekla se slzami v očích
Najdi svůj vysněný svět...který je
Plno dalších pouhých.. bláznivých.. vět...

Slova

26. listopadu 2009 v 10:35 | Kačenka2 |  Liter.cz

Co jsou pro mě slova
Když ti je nemohu
Říct!

Má ústa jsou teď němá
Pro koho mám vlastně
Žít!

Šeptám je do ticha
Ve stěnách ozvěn se
Odráží!

Jsou to jen výkřiky
Do světa které mě
Provází!

Slovo ke slovu..
Srdce k lásce ..
Život k naději..

Duše prohraná v sázce!

Amore mio

26. listopadu 2009 v 10:35 | Kačenka2 |  Liter.cz

AMORE-MIO
Chci být Tvé
Dílo...

AMORE-MIO
Nalij to
Víno...

AMORE- MIO
Svlékni mé
Tělo...

Ať mohu křičet
Jak krásné to bylo
AMORE- MIO!!!

Andělé

26. listopadu 2009 v 10:35 | Kačenka2 |  Liter.cz

Na duši bolavý šrám
V srdci krvavý střep
Smrt je nám na dosah
Není úniku ani cesty
Zpět!

Bílé nebe plné Andělů
Do postele plné peří
Tvou duši zlehka uloží
Pak mávnutím křídel
Tvou cestu označí!

Letíš do šerého města
Kde světlo máš na dosah
Natáhni svou dlaň a nech
Se lehce nést vždyť jsi
Andělem!

Až poznáš že vzhůru už nejde
Dál
Mávnutím křídel sobě spánek
Navěky dáš

Andělská brána už nejde otevřít
Je tma a venku je bezvětří

Jen z dáli se ozývá pláč....

O ženách, mužích a manželství - několik citátů

25. listopadu 2009 v 23:20 | neznámý |  Došlo mi v e-mailu... vtípky, hříčky, zajímavé texty
Žena si bere muže se směšnou vírou, že jej může změnit.
Muž si bere ženu s naivní představou, že bude stále stejná.

Člověk má být stále zamilován. To je důvod, proč se nemá ženit.
Wilde

Manželství je společenství jednoho vládce, jedné vládkyně a dvou nevolníků, což sumárně činí dvě osoby.
Bierce

Ženy zklamané muži chtějí se za ně provdati: je to stejně dobrý způsob pomsty jako každý jiný
Beaumanoir

Dobře se pověsit - to vyloučí možnost špatně se oženit.
Shakespeare


Bajka na akademické téma

24. listopadu 2009 v 20:30 | neznámý |  Došlo mi v e-mailu... vtípky, hříčky, zajímavé texty

...aneb jak je důležité správně si zvolit konzultanta

Scéna:
Les, krásný letní den. Zajíc sedí před svou norou a klepe do notebooku.
Přichází liška.
Liška: "Co to tu děláš?"
Zajíc: "Dělám na diplomce."
Liška: "O čem bude?"
Zajíc: "O tom, jak zajíci žerou lišky."

(Dlouhá pauza.)

Liška: "Co je to za blbost??? Každý přece ví, že zajíci lišky nežerou!"
Zajíc: "Tak se pojď podívat."
(Oba zmizí v zajícové noře. Za pár minut se vynoří zajíc a okusuje liščí
kost. Sedne si zpátky k notebooku a pokračuje ve psaní. Objeví se vlk.

Vlk: "Co to píšeš?"
Zajíc: "Píšu diplomku na téma, jak zajíci žerou vlky."
Vlk: "Takovou blbost ti přece nevezmou!?!"
Zajíc: "Proč ne? Chceš se podívat?"
Oba jdou do nory, a za chvíli se zase objeví zajíc a poplácává si břicho.
Vrátí se k notebooku, na scénu vstoupí medvěd.

Medvěd: "Co to děláš, zajíci?"
Zajíc: "Makám na diplomce: Jak zajíci žerou medvědy."
Medvěd se rozchechtá: "To je ale pitomost!"
Zajíc: "Pojď se podívat ke mně, ukážu ti to."

Scéna:
Uvnitř zaječího doupěte. V jednom rohu hromada liščích kosti. V druhém rohu
hromada vlčích kosti. Naproti sedí nad hromadou medvědích kostí obrovský lev
a šťárá se v zubech.



Morální ponaučení:
Nezáleží na tématu diplomky.
Nezáleží na tom, jaká data zpracováváš.
Záleží hlavně na tom, koho máš za konzultanta.

Dobrodružství na veřejném záchodě

22. listopadu 2009 v 22:17 | neznámý |  Došlo mi v e-mailu... vtípky, hříčky, zajímavé texty
Kronika sepsaná ženou

Moje máma byla horlivou navštěvovatelkou veřejných záchodků. Od malička me brala s sebou na záchod, učila mě očistit prkénko toaletním papírem a potom ho po obvodu pečlivě poklást kousky papíru. A nakonec mi kladla na srdce: "Nikdy, nikdy si nesedej na mísu veřejného záchoda." Pak mi ukázala záchodovou "pozici", která spočívá v balancování nad mísou v polosedu, aniž by se tělo jakýmkoliv způsobem dotklo prkénka.
To bylo před mnoha lety. Ale ještě dnes, i když už jsem dospělá, je pro mě bolestně obtížné tuto "pozici" vydržet, když je můj močák těsně před explozí.
Když "musíš jít" na veřejný záchod, narazíš na frontu žen, která působí dojmem, že zde lze koupit trenky Brada Pitta za poloviční cenu. Tak trpělivě čekáš a mile se usmíváš na ostatní, které mají taktéž diskrétně nohy křížem a konečně se ocitly ve skupině, kde lze mluvit o všech těch blbostech, o kterých normálně mluví jen ženy ve frontě na čůrání.
Konečně jsi na řadě. Zkontroluješ pod dveřmi všechny kabinky, jestli uvidíš nohy. Všechny jsou obsazené. Konečně se jedna otevře a ty téměř vystrčíš z kabinky osobu, která ji až dosud okupovala. Vsoupíš a zjistíš, že zamykání dveří nefunguje. Nevadí....., podržím je rukou. Chceš si pověsit kabelku na háček, který by měl na dveřích být, ale..... žádný tu není, tak si ji pověsíš kolem krku a sleduješ, jak se pod tebou houpe, a snažíš se nevnímat, jak ti ucho od kabelky "stíná" hlavu, jelikož máš kabelku plnou bordelu, který sis tam po dlouhou dobu "střádala" a z něhož většinu věcí vlastně nepoužíváš, ale je důležité je nosit, co kdyby náhodou.....
Ale vraťme se ke dveřím..... jelikož neměly funkční zámek, máš jedinou možnost - podržet je rukou, zatímco tou druhou si bleskově sudnaváš kalhotky a zaujímáš "pozici".....
Úleva...... Áhhhhhh..... Ještě větší úleva..... A najednou ti zazvoní mobil - který je samozřejmě v kabelce. To je ta chvíle, kdy ti svaly začínají vypovídat službu.... Strašně ráda by sis sedla, ale neměla jsi čas očistit prkénko ani ho pokrýt papírem, takže stále udržuješ "pozici", nohy se ti klepou tak silně, že by dosáhly 8. stupně Richterovy škály, snažíš se nevšímat si toho tenkého praménku, který se lepí na míse a od kterého sis ušpinila silónky - což bude určitě vidět!!! Ale mobil už naštěstí přestal zvonit. Abys odpoutala mysl od tohoto neštěstí, začneš hledat ruličku toaletního papíru, aaaaale..... haha! Role je prázdná...! Nohy se ti klepou pořád víc. Vzpomeneš si, že máš ješte kousek papírového kapesníku, kterým sis před chvílí vyčistila nos. Bude muset stačit. Zmačkáš ho tak, aby sál co nejvíc. Ale je opravdu malý a navíc je pořád ještě vlhký od toho, jak ses vysmrkala. Vtom někdo vezme za kliku tvé kabinky, a jelikož zámek na dveřích stále nefunguje, dostaneš obrovskou ránu dveřmi do hlavy. Zostra a jako šílenec zařveš: "OBSAZENOOOOOO"!!!!! Zatímco pořád ještě přidržuješ dveře volnou rukou, zazvoní znova telefon. Jak se snažíš ho definitivně vypnout, onen kousek kapesníku ti vypadne z ruky přímo do loužičky na podlaze, o které si nejseš jistá, jestli je voda nebo hmmmm..... che! Nohy už nezvládají vypětí, podlomí se ti a ty letíš naznak, až dosedneš na záchodovou mísu. V mžiku jsi opět na nohách, se štítivým odporem, ale už je příliš pozdě, tvůj zadek už přišel do kontaktu s těmi všemi původci a formami života z prkénka, které jsi TY, i když jsi měla čas to udělat, předtím neobložila toaletním papírem, který tu v každém případě nebyl. Když pomineme tu ránu do hlavy, uříznutou hlavu od ucha kabelky, ušpiněné nohy a silónky a tu ještě stále vlhkou věc i vzpomínku na to, jak ti máma říká: "To je nechutné..... nedokážeš si představit, jaké všechny nemoci bys tu mohla chytnout......", tahle katastrofa tím ještě nekončí..... Automatický senzor záchoda je teď tak zmatený, že nechá vodu spláchnout do odpadu všechno tak vehementně, že se musíš chytit držáku, na kterém visí toaletní papír (pokud tu je) ze strachu, že tě spláchne s sebou a ty vypluješ někde v Číně. Až teď konečně rezignuješ. Jsi zlitá vodou, která vystříkla ze záchodové mísy jako fontána. Jsi vyčerpaná. Snažíš se utřít celofánem ze žvýkaček Winterfresh a pak vyjdeš z kabinky k umývadlu. Nejsi schopna zjistit, jak funguje automatický senzor na kohoutku, tak si umyješ ruce slinami a utřeš je do papírového ručníku. Procházíš kolem fronty žen, které ještě stále čekají se zkříženýma nohama, a nejsi schopna se ani zdvořile usmát. Vtom tě jakási dobrá duše na konci řady upozorní, že za sebou táhneš na botě přilepený toaletní papír dlohý jak Mississippi...! Sundáš ho z podrážky boty, tupě ho vložíš do ruky ženě, která ti to sdělila, jemně řekneš: "Vemte si ho....., možná ho budete potřebovat!!!" a vyjdeš ven.
Tam koukneš na svého manžela, který vešel na pánský záchod, použil ho a vyšel zas ven a který měl dostatek času si přečíst Vojnu a mír, zatímco na tebe čekal. "Proč ti to tak dlouho trvalo?" zeptá se tě naštvaně.... "Bál jsem se o tebe..... dokonce jsem ti volal, jestli se ti něco nestalo........, ale nezvedalas to!!!!!!!". A tohle je přesně ta chvíle, kdy ho pošleš do "hajzlu!".


















Tento příběh je věnován VŠEM ŽENÁM NA CELÉM SVĚTĚ, které kdy musely použít veřejný záchod. A konečně vysvětluje vám, naši mužové, proč nám to tak dlouho trvá.

Jedinečný!

22. listopadu 2009 v 13:48 | neznámý |  Došlo mi v e-mailu... vtípky, hříčky, zajímavé texty

Somálský imigrant přiletí do Bruselu.
Zastaví prvního člověka, kterého potká a řekne mu:
" Díky, pane Evropane, že mě necháváte v téhle zemi a zajišťujete mi
ubytování, stravování, lékařskou péči a vzdělání zdarma!"
Muž ale odpoví: "Ne, mýlíte se, já jsem Mexičan."
Somálec jde dál a potká dalšího kolemjdoucího: "Děkuji za vaši krásnou
Evropu!"
Ale kolemjdoucí odpoví: "Já ne Evropan. Já Vietnamec."
Somálec jde dál, potká dalšího kolemjdoucího, potřese mu rukou a řekne:
"Díky za báječnou Evropu!" Kolemjdoucí řekne:
"Nejsem Evropan, jsem z Blízkého východu!"
Somálec nakonec potká krásnou ženu a podezřívavě se zeptá: "Jste
Evropanka?"
Žena odpoví: "Ne, já jsem z Kazachstanu."
Somálec je zmatený a ptá se: "Kde jsou všichni Evropani?"
Kazaška se podívá na hodinky, pokrčí rameny a odpoví: "Asi v práci!"

Dva mezinárodní

22. listopadu 2009 v 13:47 | neznámý |  Došlo mi v e-mailu... vtípky, hříčky, zajímavé texty
Víte, jaký je rozdíl mezi francouzským, švédským a českým
důchodcem?
Švédský důchodce vstane, posnídá ze švédského stolu, vezme raketu
a odejde do klubu hrát tenis.
Francouzský důchodce vstane, dá si francouzskou bagetu a camembert
a odejde do klubu hrát golf.
Český důchodce vstane, vezme si švédské kapky a francouzské hole
a jde do práce.

Jak léčí chřipku Angličan, Francouz a Čech ?
Angličan si vezme lahvinku dobré whisky a zajde si ji vypít do
svého klubu, kde stráví celý den.
Francouz si vezme lahvinku dobrého koňaku a zajde si ji vypít ke
své milence a zde stráví celý den.
Čech si vezme lahvinku moči a jde na zdravotní středisko, kde
stráví celý den.


Listopadová...

19. listopadu 2009 v 23:47 | neznámý |  Došlo mi v e-mailu... vtípky, hříčky, zajímavé texty
Pěkná listopadová nálada ... když je počasí v dobrém rozmaru.




Pane, pojďte si hrát!

18. listopadu 2009 v 23:44 | Kaia |  Liter.cz
Vykoupem se v kefíru.
Pacholíčku kadeřavý
Pojď si se mnou hrát!
Dokud se nám nepostaví
Jaspisový hrad.
Z propsaného papíru.

Můj pacholíčku. Kadeřavý.
Promine nám justice.
A budeme si hrát...
S křehkou nitkou na klice
Chci tě milovat!
Dokud mě tvůj dech neotráví...


Voníš povidlově

18. listopadu 2009 v 23:44 | Kaia |  Liter.cz
Zaspala jsem.

A tys řekl. Řečníku
Hrstku obkreslených frází

Podle papundeklové šablony:

"Možná časem
dosáhneme na kliku"

Zatím jak pan Aškenázy

Schováváš se v záclony.

A já jen tupě putuju za švestkovou vůní...