Exedra znamená místnost. V této místnosti najdete obrázky, vtipné texty, zajímavé básně nebo recenze o knihách či filmech.

Květen 2011

Čtvrtek, šel po mně krtek

30. května 2011 v 18:49 | Anikiss |  Básně z jiných blogů
Kdybych tě ještě někdy potkala,
řekla bych ti:
"Nedívej se na mě tak
a netvrď,
že si nevzpomínáš na to,
jak jsme seděli na stráni
a pozorovali projíždějící vlaky.
A co teprve ty plány,
kterým rychlíkem odjedeme
na konec světa
a pak na začátek.
Že si stoupnem na Golden Gate Bridge
a budem plivat dolů
a pak vylezem na Mont Everest
s vlajkou našeho imaginárního spolku
a zazpíváme svou hymnu.
Vykradem továrnu na žvýkačky
a přeplujem Pacifik
v gumovým člunu...
Těch přání bylo tisíce.
A paradoxně se žádný nesplnilo.
Možná proto,
že jsme si špatně zavázali sedmimílový boty
a zakopli,
hned na začátku...
Ale tys stejně odjel
a sám,
přes všechna přemlouvání,
přes všechna varování,
přes kilometry rozvázaných tkaniček,
co se ti motaly pod nohama.
Možná sis plivnul z mostu,
možná sis nacpal pusu žvýkačkama
a praskal bubliny na úpatí Everestu
a možná sis našel nevěstu
a já myslela,
že to bylo to úplně první přání,
co jsme si přáli spolu..."
A tak tu sedím na stráni,
píšu svý naivní verše
a doufám,
že si nějakej vlak
přijede i pro mě...



Na mostě

29. května 2011 v 12:45 | Anikiss |  Básně z jiných blogů
Jsem zloděj
a věštec
a taky dobrodruh
a srdcové eso z rukávu
tvá výhra v mariáši
a poslední nádech před smrtí.
Po mostě chodí denně
tisíce lidí
a já
sedím pod sochou
sv. Jana Nepomuckého
a jedna z jeho pěti hvězd
snad svítí i pro mě.
Vždyť jsem ho o to prosil.
Nechápu,
žes tudy ještě neprošla
a ty víš,
že nemám rád cizí lidi,
ale přesto dennodenně čekám
s kopretinami v ruce
(říkala jsi,
že jsou tvoje nejoblíbenější),
pozoruju tváře kolemjdoucích
a ptám se sám sebe,
jestli jsem si tě
vlastně jen nevymyslel.



V pondělí, o půl třetí ráno

16. května 2011 v 15:21 | Anikiss |  Básně z jiných blogů

v posteli, o půl třetí ráno. důvodů? až moc...

17. října 2010 v 10:10 | Anika | ►Když básník přichází o iluze
Vždyť se nic neděje.
Jen tikají hodiny,
tikají vždycky stejně,
tikají ti do života
a stále budou,
nikdy je nezastavíš.
Je paradox,
že jsem ručička,
a ať ukazuju jakékoli číslo,
vždycky tě rozpláču,
pletu se ti do života
a stále budu,
nikdy mě nezastavíš.
Ale třeba se ti to jednoho dne
opravdu podaří.
Konečně na mě budeš moci zapomenout
a budeš šťastný,
co já vím...?
Vždyť se nic neděje.
Jen tikají hodiny.
Ale bez ručičky...



Protože jenom ty máš krev stejné skupiny jako já

9. května 2011 v 16:19 | ANA |  Básně z jiných blogů
Milý Ondro,

života bído,
nejmilovanějí maminko
a všichni, kdo tohle čtete...
Co tak zvláštního lítá ve vzduchu?
Proč si lidi už vůbec nepíšou dopisy tak, jako dřív?
Proč k sobě nejsme tak milí
a co se s námi lidmi děje?
***
Zavři oči 
a bude to všechno jako na počátku světa.

***
Nedokážu napsat
přes moře pocitů
a přes kapku času, co mám
ani jednu jedinou povídku, básničku, cokoli....
(Už vidím, jak se o mě na FAMU zajímaj...)
Chci jen ležet v posteli až do oběda
a nevytahovat paty z domu.
Protože sny jsou často lepší než realita.
***
Je to tak podivné
Co všechno se ti podobá
Je to tak podivné
Ta myšlenka že tě můžu ztratit
Protože všechno na světě se neustále mění

***
Zabalit se do teplé peřiny
s malinovojahodovým čajem
číst Blues pro bláznivou holku
a omlouvat se Mamutovi, Sněhulákovi a dvěma hrochům,
že jsem je nedopatřením shodila z postele...
***
Tramvaj plná myší a vykrmených citů
a já fakt nevím kdy jede poslední vlak
do Hameln zrovna tak jako nevím
jak se řekne "Budu tě čekat" v minulém čase.

***
A kdyby vás to zajímalo,
u Palca byl zátah a musely jsme jim ukázat občanky a pak nás nechali dejchat.
ČokoVoko začalo hrát až o dvě hodiny pozděj
a mě nebaví se pak celá i s bundou a čepicí házet do pračky,
protože smrdim od kouře.
***
Končím bez potlesku
ráno mne uvidíte
jak krmím racky nad řekou svým povídáním
a plivaje na oblohu dělám obláčky
neboť božský měsíc
má kocovinu
a je potřeba aby to někdo udělal
než pojedou lidé do práce...


Díky Tobě, Václave Hrabě.