Exedra znamená místnost. V této místnosti najdete obrázky, vtipné texty, zajímavé básně nebo recenze o knihách či filmech.

Březen 2012

Když já pro ni fakt nemůžu vymyslet název

27. března 2012 v 20:46 | Anikiss |  Básně z jiných blogů
Nežvejkej!
A stůj rovně.
Zakasej si to tričko
a chyť se mě za ruku.
Je červená.
Musíme počkat.
Necukej se!
Podívej se na tu holčičku támhle.
Cože?
Rozmazlená?
To ne.
Je akorát šikovná.
Drží se pěkně maminky za ruku.
Usmívá se.
Nešklebí se jako ty.
Tak.
Je zelená.
Můžeme jít.
...
Chyť se mě za ruku.
Neboj se.
Jsem tu s tebou.
Neplač.
Já se o sebe postarám.
Naučila jsi mě to.
Cože?
Vidíš světlo?
Tam v dálce, ve tmě?
Asi bys měla jít.
Ale já nechci, abys šla.
Neopouštěj mě,
mami...


Kdo je proti uplakaným básním

27. března 2012 v 20:46 | Anika |  Básně z jiných blogů

Zlomený srdce.
A pár slz k tomu.
Bolí to, ty však necítíš
a nevíš, jaký to je.
Vzpomínky leží
potrhané v duši
a nejdou odstranit
z mýho života,
stejně tak,
jak nemůžu odstranit tebe.
Zklamán
kousek po kousku
tvoří mozaiku
nesmyslnýho zoufalství
a bije do očí.
Těžko však doufat
v tvůj návrat.
Proč se snažit.
Co bylo, bylo.
A život jde dál.
Se mnou,
ale bez tebe.
Padla jsem.
Bez boje?
Kdoví?...
Ale padla jsem.
To tys mě střelil
otráveným šípem
a nechal bezvládně ležet
na bojišti,
na minovým poli.
Pak jsi odešel,
neznámo kam.
Teď nade mnou krouží
hejno krkavců
a já se ptám..
proč jsi to udělal?
A proč tě i přes
tohle všechno
nedokážu nenávidět?



Srdeční záležitost

25. března 2012 v 23:31 | Anikiss |  Básně z jiných blogů

Ještě tam byl.
Ten flek na zdi,
kam jsem namalovala
srdce.
Snažila jsem se ho smazat,
když jsi odešel.
Ale zůstal
tam
na mé stěně
napořád.
A stále tu byl
ten flek
na srdci,
kam jsem namalovala
tebe.



1001krát Proč

25. března 2012 v 23:31 | Anikiss |  Básně z jiných blogů

Už je tma.
Ty nevidíš,
ani nechceš vidět.
Neslyšíš,
nechceš slyšet.
Jsi tu,
ale nechceš tu být.
Tak proč?
Tisíckrát proč,
tisíckrát ano,
tisíckrát ne.
Tisíckrát ty
a přitom jednou
nebo vůbec
nikdy?
Tak proč?
Proč, po tisícáté první?
Naděje má umřít poslední,
ale moje už umřela.
Stejně, jako sen
o tom, co mělo být,
ale nakonec nebylo.
A tak se potichu
a snad naposled
ptám
Proč?
A dívám se na svůj sen,
co mizí v dáli
spolu s tebou...



Chřipka

19. března 2012 v 23:15 | Anikiss |  Básně z jiných blogů
Šátek s puntíky
a horký čaj s medem.
Jak nemocný Ferda mravenec.
Peřina,
vysoká horečka
a halucinace
- vidím tě tady.
Jsi se mnou.
Pak se však otáčíš zády.
Proč mě tu necháváš
samotnou
umírat,
když moje srdce